Den 252.

Neděle

Máme za sebou posun času a druhé závody...

Říkala jsem si, že už nejsem tak nervózní, jako před 14ti dny! Ale prdlajs... Chodila jsem čůrat jako Alík :-).

Mám z těch našich holčiček radost!!! To že jsme získaly 5 (když budu počítat Stázku jako naši, tak 6) medailí, je nic proti tomu, že se holky neskutečně snažily! Závody zvládla i Anetka, která na ty minulé vůbec nešla, neboť se bála. Sice slzička před nástupem ukápla, ale dala to! Na závěr už byl jen a jen úsměv!!! Pro mě to hrozně moc znamená. Je jedno, kolikáté byly, ale to, že zacvičily, jak nejlépe to šlo!

A naše Karolínka, ta byla úžasná ve šplhu (získala 4. místo). A na lavičce předvedla dokonalou jednu řadu. Jen šmudla zapomněla na tu druhou a seskočila dřív, než měla. Ale vrátila se zpátky a docvičila. Když jsem jí viděla, jak cvičí, byla jsem na ni neskutečně pyšná!

A Míša, ta sice neprolomila strach ze šplhu (malý kousíček jí chyběl k modrému proužku), ale byla zase nejlepší ve skoku do dálky! Tahle medaile pro ni byla jistě dost motivující!

Vážně jsem si to dnes moc užila. Když vidím ty výsledky, vím, že ta moje a Darinky vložená energie za to stojí!!!

Den 251.

Sobota

Dnes jsem se dala do vaření. Králíček s bramborovým knedlíkem a špenátem holkám moc chutnal... Kája snědla 5 knedlíků! Kdo zná Káju, asi také nevěří :-D. JJ, od té doby, co chodí cvičit, začala jíst.

Náš tatínek se vyhrabal z postýlky ve 14:00! Ano, ten má život! To, že jsem za ním chodila už od 10 hodin, zda nechce vstávat, ani nemusím psát. Nechtěl. Vždy něco pronesl a spal dál. Až polštářová bitva ho vyhnala... Kája pak vyprávěla babičce, že jsme měli ráno polštářovou bitvu a že byla hrozná sranda! Jooo, ráno... Pro někoho odpoledne, pro někoho ráno :-D.

Ale je fakt, že byl pak do večera moc milý. Holkám nakoupil ovoce a udělal salát, šel se s námi projít a večer mi uklidil celou kuchyň. To on umí :-). Takže možná to za to stálo, nechat ho pořádně vyspat :-D.

Půjčila jsem si zase Natálku, aby mohla M8 odpočívat. Holky si vzaly kočárky a šly jsme pěšky k babičce, kde už na nás čekal tatínek a ovocný salát :-).

Bylo fajn poslouchat holky, ze kterých se staly starostlivé matky.
Kája: "Naty, máš s sebou lahvičku?"
Nat: "Nemám."
Kája: "To nevadí, tak budeme kojit!"
Nat: "Ona by nám ta lahvička stejně zmrzla, když je taková zima..."










Na hřišti jsme potkaly Nicol z gymnastiky, tak se s ní chtěla Kája vyfotit...

Den 250.

Pátek

Máme prázdniny, gumy jsou přezutý a Kiki je prohlášená za zdravou (u nabírání krve byla moc a moc statečná!!!)...

Také jsem si k sobě vzala Natálku, aby mohla Míša odpočívat. Holky si vymyslely k obědu krupicovou kaši... Tak jsem ji hezky nandala na talíře, vzala dózu s "cukrem", sypu jeden talíř, druhej, třetí... Zarážím se... Otvírám skříňku a zjišťuji, že sypu sůl!!! Říkám si v duchu: "Na co u toho myslíš, ty šikulko!!!" (myslela jsem si něco daleko horšího :-D) a začíná rychlá akce - seškrábnout to lžící, ocukrovat a vyzkoušet, co to udělá. Natálka dostala jediný zachráněný talíř. Já ochutnana jako první ten svůj. To vám byl hnus velebnosti :-D. Vzala jsem to i dětem a šla vařit znovu.











K velké radosti všech jsme ráno potkaly tetu Aranelku...


Jedu na gymnastiku. Poslední trénink před závodama. Jsem na ty moje treperendy zase zvědavá :-).

Den 249.

Čtvrtek

Státní svátek...

Ráno jsem opustila rodinu, vzala si Octavku a jela pro Míšu do MB. Vizita se krapet protáhla, a tak jsem čekala na chodbě. O patro výš je porodnice. Pustili zrovna jednu maminku. Tatínek hrdě nesl autosedačku s jejich pokladem a maminka mluvila něco o tom, že musí ještě zaplatit za pobyt a domluvit fotky... Byla taková plná energie, jistě nadšená, že už jdou domů (alespoň já tenkrát taky byla)... Přišla ke dveřím s nápisem "Operační sál - gynekologie - NEPOVOLANÝM VSTUP ZAKÁZÁN!". Na dveřích koule... Pani za ni vzala a začala se rozčilovat, že to nejde otevřít! No co, tak pronesla něco v tom smyslu, že se optá na recepci. A vzala za kliku u dveří s nápisem "Těhotenské cvičení". Když zjistila, že je také zamčeno, zvolala zoufale: "Tady je taky zamčeno! Oni nás snad nechtěj pustit domů!!!" Já i její manžel jsme na ni nevěřícně koukali a pronesli, že musí o jedno patro níž :-). Chudák malá... Hormony útočí :-).

Míšu mi propustili. Sice později, než bylo v plánu, ale s úsměvem jsme opouštěli nemocnici. Já se radovala ještě z jedné věci - konečně se mi spustila rýma!!! :-)

Den volna trávíme doma. Přijela k nám babička Vierka. Káju si vzala ven Monika. Vyzvedly také Natálku od Míši, tak se holky vyvětrají a alespoň se nenudí. Kája stejně každou chvíli zvoní, že něco potřebuje...






PS: Už nemáme mravence... Jeden chcípnul a Káje bylo moc líto, že by tam měl být ten poslední sám. Dokonce i slzičky uronila... A tak ho s tatínkem vypustili na balkóně do truhlíku! No a to jí pak bylo taky líto :-D. Takže počet mravenců: 0.

Den 248.

Středa

Víte jak ze sebe snadno a rychle udělat debila? Zavolejte do pneuservisu!

Manžel už má přezuto. Asi týden. Rozumím, jezdí po republice, a tak musí mít zimní pneu s předstihem. Kdybych se ale včera večer neptala, kdy a kde můžu přezout i já, mohla bych si asi v klidu jezdit na letních až do jara... Vždyť jezdím jen do MŠ a zpátky...

Takže jsem sama ze své iniciativy našla vizitku na nejbližší pneuservis a dnes ráno vytočila NONSTOP číslo.

Pneu: "No, prosim?" (možná ani to prosim nezaznělo)
Já: "Dobrý den, tady Kutalová, mohla bych si u vás nechat přezout auto?"
Pneu: "Nejdřív v pátek."
Já: "A jak dlouho to trvá?"
Pneu: "Co máte za auto?"
Já: "Malej Chevrolet Spark."
Pneu: "A na čem to máte vobutý?"
Já: "Jak to myslíte? Normálně chci vyměnit letní gumy za zimní..."
Pneu: "Ale na čem to máte vobutý!!! Na plecháčích nebo na litejch?"
Já: "V tom se nevyznám, ale je to to nejobyčejnější auto, tak to bude mít asi i obyčejný obutí."
Pneu: "Když nevíte, na čem to máte vobutý, tak vám nemůžu říct, za jak dlouho to bude hotový! A máte gumy nový nebo jetý?"
Já: "Loni byly nový. Jsou jednu sezónu jetý, takže jako nový."
Pneu: "To říká každej, a pak na nich třeba není vidět vzorek!"
To už jsem trošku tekla...
Já: "Já jezdím jen do školky a ze školky, takže sjetý bejt asi nemůžou."
Jdu do ložnice a budím manžela s tím, ať mi poví, na čem to mám VOBUTÝ!!!
Ten si hned telefon bere a frajersky se s pánem z Pneu začne bavit. No samozřejmě že to má na PLECHÁČÍCH! A ještě se ptá, kdy by to šlo objednat... To už trošku pěním. Jen já vím, kdy se mi to v pátek hodí a trnu, aby mi neodkýval třeba 8. hodinu, kdy jdu s Kikčou na kontrolu... Naštěstí muž řekne, že předá raději manželku. A rozhovor pokračuje.
Já: "Na kdy se tedy můžeme dohodnout? Já jdu totiž v pátek v 8 ráno k lékaři, tak třeba potom..."
Pneu: "No to já dělám vždycky v celou! Takže to přivezte třeba v 8."
Já: "To bohužel nemůžu, to jdu k tomu lékaři, tak třeba v 9?"
Pneu: "Dobře, v 9."
Já: "A za jak dlouho to bude hotové?"
Pneu: "No to nevím, podle toho, zda se nevyskytnou nějaké komplikace... Jako třeba když si majitel nemůže vzpomenout, kde má klíč k bezpečnostním šroubům..."
Já: "Tak fajn, ty já tam určitě nemám, to u mě nehrozí."
Pneu: "Tak tak za třičtvrtě hodiny. Já dělám vždy v celou další..."
Já: "Dobrá a kolik to bude stát?" Na to jsem se asi raději ani neměla ptát...
Pneu: "No to nevím! To je podle toho, jaké bude vyvažování, základ je 160,-, pak... No tak se stavte, mám tady vyvěšenej ceník."
Já: "Nepotřebuji to přesně, stačí přibližně."
Pneu: "Tak přibližně 500,--."
Já: "Dobře, děkuji, tak v pátek v 9 hodin, pani Kutalová."
Pneu: "Jo, nashle."

Když jsem to típla, připadala jsem si jako "debil", který ani neví, na čem má obuté gumy. Stačilo mi říct, že můžu v 9 dovést auto, bude to trvat asi hodinu a stát to bude přibližně 500,--, ne??? Ne, musela jsem si vyslechnout, zda najdu klíč k bezpečnostním šroubům a že mám nejspíš sjeté gumy a ani o tom nevím... :-((( To jsem ale dobře našlápnutá! Chvíli jsem i na rýmu zapomněla :-D.

Dnes je Kristýnce 33 měsíců. Našla jsem fotku, kde byla i Kája stejně stará :-). Jsou každá vážně úplně jiná... Ale potkany milují obě stejně :-).

Den 247.

Úterý

Probudila jsem se s pocitem, že mám rýmu snad už i na mozku! Holky do sebe úspěšně šťouchaly a já měla pocit, že vyskočím z kůže... První moje kroky vedly do kuchyně, abych si uvařila konvici čaje. Káju jsem poprosila, ať mi donese šálu. Uvázala jsem si ji kolem čela a přemýšlela, co si zobnu z lékárničky. No, nic moc použitelného. V lednici nic moc k jídlu, takže plán byl jasnej! Vyrazit směr Penny a lékárna.

V Penny jsem trošku nechápala. Pan sekuriťák hodlal dle účtenky kontrolovat Vietnamci jeho velký nákup. Prý zda ho pokladní neošidila! Přišlo mi to spíš jako šikana. Oni chodí každý den nakupovat velké množství jídla (pečivo, ovoce, pivo...) a prodávají si to v jejich večerkách. Něco málo si na to přidají a stačí jim to. Prodavačům v Penny to ale vadí. Já osobně nevidím důvod. Jde přeci o to, prodat co nejvíc, ne? Kdo si to koupí, to jim může být jedno! A tak jim to tam znepříjemňují, jak můžou :-(. Bylo mi ho líto (toho nakupujícího)... Protestoval, že nechápe, když měl vše vyndané na pásu, aby mu pak někdo po zaplacení kontroloval nákup! Prý už tam chodit nebude... No a to bylo to, co asi chtěli všichni slyšet.

Pak jsem měla pocit, že tam hrozně překážím všem těm "pospíchajícím" důchodcům... Hlava plná rýmy moc nepřemýšlela, co mi doma chybí, a tak jsem chodila tam a zpátky... A asi tím prudila jednu pani. Když jsem mířila ke kase, otevřeli zrovna ještě jednu. V klidu jsem k té nově otevřené přišla, když do mě málem vrazila další důchodkyně. Tak jsem tedy couvla a slušně se jí zeptala, zda touží jít přede mne. Ano, chtěla. Asi také pospíchala... Mě už to bylo tak nějak putna. Holky byly hodné, ale čekala bych, že přednost bych měla mít spíš já "strhaná matka s rýmou a táhnoucí dvě děti s sebou"... No nic. Třeba až budu stará, tak budu taky hrozně pospíchat...

Ověnšená nákupníma taškama a za mnou táhnoucíma se dětma, jsem zavítala do lékárny a žádala ten zázračný lék, který mi pomůže od rýmy na mozku. Tak jsem si koupila za Kč 150,-- Sinupret a slíbila, že budu v teple :-). Máme hrozně milého pana lékárníka. Takového mladého a hezkého... Kvůli němu bych mohla být nemocná pořád :-D.

Teď mi přišla sms, že Míša žije!!! Hurá, má to za sebou... Jsem ráda!

Já ty svoje děti miluju! Ale taky bych je někdy nejraději přetrhla... Když něco chtějí, je nutné, aby to bylo nejlépe teď hned! Když něco chci já, mají dost času nebo jejich odpověď zní: "Ne!" Tak fajn.

Kája mě dnes už "trošku" točí. Hodlá to tu celé řídit. Chce, aby jí Kristýnka poslouchala a dělala to, co si Kája vymyslí... Když to tak není, má hloupé řeči. Už mě to přestalo bavit poslouchat. Milé dceři jsem řekla, že když jsem ta zlá matka a Kiki je její zlá sestra, může si sbalit kufr a odstěhovat se k nějaké hodnější mamince a sestřičce. Asi to zabralo. Kája zmlkla a kufr si nešla balit. Také snědla celou polívku, kterou ona jíst nebude... Jooo, holka, život není jednoduchej! Kór když máš zlou matku s rýmou:-D.

Mravence máme stále dva. Moc nepracují. Kiki jim dnes pouštěla kyslík. Čekám, kdy jí utečou...

Den 246.

Pondělí

Ráno jsem nemohla probudit děti. Včera šly spát pozdě a nehodlaly vystrčit prdýlky z postýlky. Před barákem na nás už čekala teta Míša. Měla jsem dnes za úkol, dopravit ji do Mladé Boleslavi. Moje kytičkatá nádhera nevlastní dálniční známku, a tak jsme zvolily variantu, kdy Míša pojede svým autem a já ho odvezu zpátky.

Před nemocnicí jsme se rozloučily, popřála jsem M8 hodně štěstíčka a vyrazila směr Praha. No sranda! Než jsem přišla na to, kde zabírá její spojka a že musím plynový pedál silou přimáčknout (v mém autíčku to jde přeci jen lehce), 3x mi to chcíplo :-). Já vlastně ani nevěděla, kam jedu. Díky mému orientačnímu smyslu jsem se z MB vymotala a zamířila si to na dálnici, kde už to byla pohoda :-). Byla jsem vděčná, že se nemusím moc zastavovat a znovu se rozjíždět!

Měla jsem radost, když jsem auto v pořádku zaparkovala před barákem :-). Míša volala, že jsou tam na ni všichni moc hodní, jídlo bylo dobré... Jen už na ni začíná doléhat strach. Vůbec se jí nedivím! Natálku nechala kamarádkám, budou se o ni na střídačku starat. I já jsem jako záloha :-). Dnešek rychle uteče a zítra ji čeká zákrok. Věřím, že bude vše v pořádku a brzy ji propustí domů.

Jsem ráda, že M8 znám a je můj přítel, na kterého se mohu spolehnout! Moc si toho vážím a vím, že ona to ví...



Holky se dnes nechtějí fotit, raději se navzájem prudí. Myslela jsem, jak nafotím titulní stránku pro nový kalendář. Dokopala jsem se konečně k tomu, abych Handy poslala fotky na jeho výrobu. Tak snad příště. Když je fotím "pod výhružkou" fotky nestojí za nic :-))).

Irča nám sem dala na hodinu Natálku. Odvážná to žena :-). Ani se nebojí, že si od nás Naty něco odnese... Kiki už je dobrá, jen já mám rýmu ucpanou v celé hlavě :-(.

Den 245.

Neděle

Další den bez tatínka. Ráno neměl nejlepší náladu, neboť zaspal... Chodí spát hodně pozdě, celý den je na nohách a ráno nevnímá, že mu zvoní budík :-(. Snad dnes přijde domů dřív! Neděle bývá o zákaznických taková volnější.

Také babička Vierka slíbila, že se staví (nejdřív za taťkou, pak u nás). Káju si odvedly děti na oslavu narozenin. Byla šťastná jako blecha, když zazvonily! Jen Kristýnka uronila slzičku, když zjistila, že ona jít nemůže :-(.

Tak jsme si tu malovaly. Namalovala svoje první sluníčko. Než jsem ho stihla vyfotit, celé ho zmuchlala, že se jí nelíbí...

Teta Simča má dnes narozeniny, a tak jí Kája namalovala obrázek. Původně jsme jí měly jet popřát osobně, jen to nějak nevyšlo... Tak třeba příště.



Kája mi dnes hodně vzdorovala. Mračila se, rozčilovala se... Našla si okrasný papír pro dopis Ježíškovi a měla problém, že neumí nakreslit koně!!! Tak jsme společně trénovaly a hrozně se jí to nelíbilo... Je to prý hnusné a ona se na to nebude koukat!!! Tak jsem jí upozornila, že na rozdíl od ní se na to, jak se chová, kouká Ježíšek... Poslala jsem jí do pokoje, ať se uklidní. Pak přišla a říká mi: "Až bude Ježíšek, mohla bych zůstat tady pod stolem a koukat se, jak vám nese ty dárky?". :-D Hrozně ji zajímá, jak on je vlastně velkej...

Den 244.

Sobota

Plácám se s holkama doma a piji meduňkovej čaj. Prý má mít zklidňující účinky :-))).

Odpoledne přišla babička Vierka pohlídat na chvíli Kristýnku a já zašla s Kájou do MUMu na oslavu narozenin Adélky a Péti. Rychle jsem nafotila pár fotek s klaunem a šla domů za marůdkem. Dnes už byla bez horeček a s dobrou náladou. Babička na ní koukala a říkala, že je celý Aleš, když byl malý :-). Takové sluníčko. Umí rozdávat dobrou náladu a nikdo se na ni neumí dlouho zlobit...





Oslava se protáhla, Káju mi vrátila Denisa až v 7 večer s tím, že zítra slaví v MUMu Lucinka a že je Kája zvaná :-))). Tak tedy dobrá, když si ji tu někdo vyzvedne, může jít Kája znovu "pařit" do MUMu.

Den 243.

Pátek

Někdo trpí na zánět středního ucha, jiný na laryngitidu a my nejspíš na angínu :-(. Jako malá jsem je také měla často a i Aleš by mohl vyprávět!

Zašla jsem dnes s Kristýnkou k pani doktorce. Horečkovala celou noc a nešlo to pod 38. Vypadala vyloženě "zničeně". No a je z toho angína jako vyšitá! Takže po 8 hodinách Ospen...



Moc děkuji Lucce, která mi vyzvedla Káju ze školky, nechala si ji u sebe a dovedla ji pak na gymnastiku. Domů mi ji dovezla Zuzka s Anetkou!

Aleš se doma stavil jen pro peníze, možná se ani vyspat nepřijde. Nestíhají. Moc nechápu tu jejich organizaci. Každý rok je to to samé. A on ani není zaměstnanec, nedostane za to ani korunu... No, přestaňme se rozčilovat, nemá to smysl!

Den 242.

Čtvrtek

Ráno jsem si procvičila angličtinu (oživuji si dávno zapomenuté...), a pak jsem zaskakovala v kanceláři za Hanku, která je na školení. Máme společně sdílený úvazek...

Stihla jsem i nafotit rukodělný čtvrtek. Krásné podzimní výtvory, že? :-)





Bojuji s rýmou, mám ji všude, kde se dá :-(. Cpu do sebe vitamínky, prolévám se čajem... Snad to brzy zabere a mně se uleví!

Ulevilo se mi, ale když jsem večer zjistila, že Kristýnce vylítla horečka, rázem mi bylo zle :-(. Ach jooo... Tak jsem rozjela akci, kdo mi vyzvedne Káju ze školky, odvede na gymnastiku a následně dopraví domů?! Je fajn mít přátele, kterým vycházím vstříc a oni mi pak na oplátku také pomůžou :-). Takže to vypadá, že to klapne! Tatínek má totiž zákaznické dny o víkendu, a tak s jeho pomocí počítat nemůžu :-(. Dnes se nám vrátí také hodně pozdě... Stavil se tu odpoledne na jídlo a zase mazal do práce. My dva si vážně nemáme co vyčítat :-).

PS: Nezdá se vám to. Jsem vážně v MUMu skoro pořád. A jelikož je venku zima, fotím alespoň tam :-).

Den 241.

Středa

Dnešní den mi nezačal nejlíp... Včera jsem byla plna energie po večerním fotokurzu a než jsem se dostala do postele, bylo po půlnoci. Kristýnka špatně spala. Pronásledovala mě z jedné postele do druhé. Od té doby, co nekojíme, prsa jí stále uklidňují a ona má potřebu mi na ně sahat. Zajet rukou pod výstřih a šmátrat... Uááá, jsem na to již alergická. Jak jsem si kojení užívala, tak tohle nesnáším. A tak krom sahání bylo stále mletí se a kňourání... A když už k ránu zabrala, začal zvonit Alešovi mobil. Budilo to mě, ne jeho!

Pak přišla sms od Ireny, že Natálka dnes nejde do školky, a tak jsem musela s sebou brát i Kikču. A té se, potvůrce, nechtělo vstávat. Mě taky ne, ale já musím :-(.

Připadám si, že mě někdo praštil palicí. Do toho se mi v hlavě honí útržky snů, které nebyly příjemné...

Tak třeba den překvapí a bude dobře... A nebo na mne i záchodové prkýnko spadne :-D.








MUM byl v klidu, gymnastika také... Jen teď večer cítím, že mé tělo přestává poslouchat. Vypiji coldrex a půjdu spát :-(. Snad se z toho vyspím...

Babí Ilonka si tu hraje s holkama, tak toho musím využít. Dobrou noc...