Den 191.

Úterý

Poslední den prázdnin jsem pojala "pracovně". Fotila jsem a fotila a večer mazala a upravovala...

A teď tu tak sedím, těším se na vlastní "ateliér" a říkám si, že já té Káje ani nepřipravila nic na zítřek do školky... Jsem já to ale matka! Tak já si jdu vzít baterku a hledat bačkorky. Zítra má premiéru v Žabičkách. Tak snad proběhne vše hladce :-).

Den 190.

Pondělí

Dnes bylo v MUMu druhá (praktická) část ohledně Montessori. Holky šly obě se mnou a hrály si v herně. Já průběžně fotila další MUMky a když byla chvilka a dobře naladěné erární MUMové děti, fotila jsem je s jejich maminkama :-). Pokud získám svolení, nějaké fotky zde uveřejním.

Tak ráda bych uměla profi fotit!!! Moc si přeji mít vlastní světla, nějaké to pozadí a spokojené lidičky, kteří se sami sobě budou na fotkách líbit :-). No, myslím, že mám na co šetřit...

Jen se budu muset někde někoho vzdělaného optat, proč mi to házelo na fotky stín z jedné strany... Takovou černou čáru podél celé jedné strany. Musela jsem je všechny ořezávat a ono je to stejně občas znát...

A co se školení týče - hodně věcí se mi líbilo. Pani Maria Montessori byla jistě hodně vzdělaná žena a v hodně věcech měla pravdu. Nějaké prvky (zvláště pravidla) chceme ve školičce zavést, ale většina z toho je pro nás nepoužitelná (ať z důvodu prostoru nebo pomůcek). Nějak si stále neumím představit zavedení prvků M. v praxi. Také nejsem zvyklá nepoužívat pochvaly x tresty. A možná i z toho jsem měla dnes velkou depku.

Padl na mě pocit, že jsem neschopná matka. Že jsem už hodně věcí zanedbala (zvláště u Káji) a že není v mých silách se chovat tak, jak bych měla... Asi mi chybí i ta psychická pohoda a klidná mysl :-). Také by to chtělo více trpělivosti. Naučit se nepoužívat negace. Být důsledná v úklidu hraček (a to se vážně snažím být - holky trošku nechápou)... Prostě nic dobrého jsem na sobě dnes nenašla... Neprošla jsem si kurzem Respektovat a být respektován, takže spousta věcí pro mne byla nová (ostatní v tom měly náskok). No, snad se z toho vyspím a bude líp.

Vlastně jsem zjistila, že dělám dobře akorát to, že nechávám holky, aby mi pomáhaly u běžných věcí. Vaříme spolu, pečeme... Snažím se jim dávat důvěru v tom, že to zvládnou samy. Také jim hodnotím popisem jejich obrázky (což je dobře)...

Pokusy při nastavování foťáku...


PS: Dnes proběhla další reklamace myčky (nepouštělo to tabletu). Když pán z Baumaticu odešel, poděkovala jsem mu, ale také řekla, že už ho vidět nechci :-))). Třikrát a dost!

Den 189.

Neděle

Nevyspalá (nějaký blázen pořádal celou noc ohňostroje) a s bolavými zády (po masáži) jsem se vydala ráno opět do MUMu. Měly jsme školení Montessori a o přestávkách jsem fotila naše MUMky. Radka nás všechny nalíčila a Lucka byla tak hodná a vyfotila i mou maličkost :-).

Den 188.

Sobota

Ach jooo...

Včera jsem dohodla s mamkou, že si vezmou děti na víkend, když jim je dovezu... A jako naschvál měla Kája v noci horečku a bolela ji hlava(myslím, že reakce na očkování)... Ráno byla dobrá, v poledne taky... A když jsem jim zabalila tašku a chtěla je dát do auta, začala K. zase hřát :-(. Se zvýšenou teplotou ji k babičce posílat nebudu. Co by si tam s ní potom počala???

Takže změna plánu. Holky si s tatínkem vybírají nějaké pohádky a budou lenošit. Já mám dnes odpoledne v MUMu akci - úklid a zábava s překvapením. Do toho nás Radka namaluje a já budu fotit členky. Dokonce jsem běžela za sousedem a uprosila ho, aby mi půjčil světla :-).




Akce má být i s přespáním, ale jestli bude Kája horečkovat, asi půjdu na spaní domů...

Překvapením večera byla masáž. Byla jsem vybrána za figuranta... Ostatní měly sledovat, jak správně se masíruje, a pak se vzájemně namasírovat. Po masáži zad a šíje jsem se rozloučila a šla domů do pelíšku. Holky spinkaj, tak snad bude dobře (a nebude K. horečkovat)... Ráno mě čeká školení a focení MUMek. Dnes nám to nějak nevyšlo. Ale světla už mám nastavená a snad jsem i pochopila, jak na to :-).

Den 187.

Pátek

Včerejší focení dělníka mělo dnes dohru :-). Vylezla jsem s prádlem na balkon, kouknu dolů a tam na mě kouká 5 chlápků a ten "můj" nahlas říká: "dobrý den" a hrozně se smál :-))). No, ještě že nebylo do třetího patra vidět, jak jsem červená :-D.

S Kájou jsme šly dopoledne na přeočkování, a pak za Bárou do MUMu. Tam jsme potkaly Radku a rády přijaly pozvání na oběd :-).

Cestou domů začalo během chvilky tak lejt, že jsme byly promočený až na kůži a to jsme utíkaly co to šlo... To počasí si z nás asi dělá srandu.

Doma mi holky pomohly s pečením makovníku... Kiki měla těsto až za ušima :-).

Den 186.

Čtvrtek

Ráno šmírovala Kristýnka dělníky z balkónu a volala na ně "Ahoj!". V momentě, kdy jsem chtěla vyfotit, jak mladý pán maká, zvednul oči... No, trošku trapas :-). Dělala jsem, jak fotím kytičky :-D.



Jinak dnešní den vcelku nudný, až líný... Spala bych. Místo toho jsem plácala s Kiki bábovičky na písku. Je znát, že brzy skončí prázdniny. Dětí je najednou plné sídliště.

Na náladě mi ani nepřidal telefon od Aleše. Včera nechal v servisu 4000,-- a auto opět nejede :-(. To jeho auto se nám fakt vyplatí...

Míša měla dnes Káju skoro celý den. Na oplátku bude Natálka dnes spát u nás. Holky si už v pokojíčku hezky hrajou. Lepší, než kdyby se hádaly :-).

Den 185.

Středa

Asi jsem vstala zadkem napřed. A asi nejen já. Holky se už od probuzení dohadovaly, strkaly, přetahovaly o moji peřinu a o to, kdo bude mít na mě nohy. Taťkovi, který byl pro dnešek vyhoštěn do pokojíčku kvůli Kikči horečce, bylo nejlíp...

Pak to pokračovalo... Kája kňourala, co budeme dnes dělat. Vidina, že bude doma a bude se "nudit" pro ni byla nepředstavitelná. Tak jsem jí vymyslela plán - namalovat obrázek pro babičku Ilonku, která bude mít bzry narozeniny. Kiki chtěla asistovat, a tak začal nový boj o pastelky. A už jsem bouchla!

Dost hlasitě jsem jim vysvětlila, že takhle se k sobě prostě chovat nebudou... Odsouhlasily mi to. Já se vrátila do koupelny a slyším Káju: "Já mám tohle a ty to nemáš, heč,heč!!!" A už jsem řvala zase... Kája měla smůlu. Na nákup se mnou šla jen Kiki.

Teď si tu hezky spolu hrajou. Nevím, zda jim to vydrží. Byla bych ráda, neboť mě začíná dost bolet hlava... :-( Kiki je bez horečky, kakala jen ráno, tak snad to bude brzy OK.
---------------------------------------------------------------------------------

Povedlo se mi udat Káju (Vendy byla tak hodná a vzala si ji) a uspat Kikču. Spaly jsme od 11 do 15 hodin!!! Hlava mě stejně bolela dál, tak jsem si zobla dva brufeny a je to lepší.

Kája bude spát u Míši. Kiki to hrozně těžce nesla. Brečela a stále opakovala: "Tája jo a já ne!" Ten život je nespravedlivej...






Také se mi podařilo jí konečně ostříhat ofinu. Jen jí to brzy přestalo bavit, a tak to má krapet zubatý a možná i šikmo... Zdrhá přede mnou jako myška :-). Ale alespoň už vidí.

Foto zítra :-), až vyretušuji zuby :-D.

PS: Kiki dnes jedla koblihu. Večer jsem v obýváku šlápla do něčeho lepivého... Přemýšlela jsem, co by to asi tak mohlo být. Došlo mi, že jedině marmeláda z Kikiny koblihy! Říkám: "Kdo to tady upatlal?!!" Pohotová odpověď: "To Tája!" :-))) Neprošlo jí to! Tája totiž nebyla celý den doma :-D.

Den 184.

Úterý

Dřív by mě Kristýnky horečka asi trochu rozhodila. Dnes jsem až nezvykle v klidu a jen čekám, co z toho bude nebo nebude. Po tom všem, co mám poslední dny za sebou mě nemůže něco takového rozhodit :-). Dokonce mě ani neštve Aleše rozbité auto a vidina, že do něho vysypeme akorát další hromadu tisíc...

Káju jsem vyslala s tetou Míšou a Natálkou na výlet. Prý si to užívají víc než dobře. Tak jsem moc ráda. Já mám čas se alespoň věnovat Kikince, která ač "topí", tak má dobrou náladu. Hrály jsme si s koníkama, četly knížku, stavěly kostky. Dokonce se mi i hezky tvářila do foťáku...






Občas mě zaráží ta její samostatnost... Právě si zapíná Aleše X-Boxe a ví přesně, co má zmáčknout?!!! Nebo hulákala na jednu známou holčičku z balkónu a informovala ji o tom, že Kája není doma, že je pa... Nepřekvapuje mě už ani to, že si sama vyndá jídlo z ledničky (většinou jogurt), otevře si ho a nají se... Dokonce i kelímek jde hodit do koše... Jen tedy ještě není naučená si jít umýt pusu :-))) No, mám ji ještě hodně co učit :-D. Dokonce si chodí vybírat, co si vezme na sebe a dá se říct, že s malou pomocí se i obleče. Každý den si rozšiřuje slovní zásobu. Přistihla jsem Káju, jak jí začíná učit vyslovovat. Včera jí říkala: "Kiki, řekni postel... televize... zadek!" :-D Ten jí moc nešel, ale "prdel" byla lepší. Pak jí taky učí barvy. Do teď skoro nemluvila, tak jí barvy nikdo necpal. Ale stále je její pohotová odpověď na dotaz: "Kiki, co je to za barvu?" K: "Barva". :-)))

No, právě mě přesvědčila o její další samostatnosti... Aleš se o tom ráno zmínil, že ho večer překvapila tak, že nevěděl, zda ji vyhubovat nebo ji pochválit :-D. Ona si sama došla na nočník, vykakala se, rozstvítila si na záchodě, vylila nočník, utřela si zadek (spotřebovala celou ruličku toaleťáku), jen spláchnout ještě neumí, tak šla za tatínkem s tím mokrým nočníkem, máchala s ním (kropila, co mohla) a hlásila: "Táto, já kakala!" No, byl vyděšený, kde je ten bobek, šlápnul si do mokrého... A když pak viděl ten záchod... Pochválil ji :-DDD. A co myslíte, že je teď na záchodě??? Ano, mokro. Naštěstí jen čůrala!!!

Den 183.

Pondělí

Všechno je špatně. Ani fotit dnes nebudu.

Nezvládla jsem to... Charlieho jsem jela vrátit. Raději včas, než aby si tu zvyknul a bylo to pro něj i pro nás horší...

Jsem vyřízená. Čekala jsem, že ho Benjie přijme. Včera měl u sebe paničku, tak jsem to sváděla na to... Ale dnes byl bez paničky. Na cizím území a šel po něm :-(. Ošklivě. Na zahradě to bylo ještě horší a to už si i Charlie nechtěl nechat líbit. Teriér je holt teriér a ten si svoje území prostě bude hlídat.

Nadávám si za to, že jsem si pro něj vůbec jela. Že jsem mu dala šanci, která prostě nejde uskutečnit...

Od včera jsem nic nejedla. Dělá mi problém pít. Stáhnul se mi žaludek a málem jsem omdlela. Dolehlo to na mě úplně všechno. Najednou mi došlo, že tu není Megana a že se nedá jen tak nějakým psem nahradit. Možná bylo brzo, nevím. Každopádně se bez hlídání od babičky a babička bez našeho hlídání neobejdeme a to je zásadní, bohužel...

Čekala jsem to snažší. Věřila jsem, že to klapne. Měla jsem pocit, že to zvládnu, že toho Benjieho přesvědčím... Prostě že to půjde. :-(

Já si raději žádného psa pořizovat nebudu. Po téhle zkušenosti nechci. Nafackovala bych si.

Dlouho jsem nebyla v takovém stavu. To, že kadil a čůral, kde se mu zachtělo, to by se výchovou zvládnout dalo. To, že skákal na holky a Kiki se smála, že dělá "tuli,tuli", z toho by vyrostl (doufám - znásilňoval peřiny i krokodýla z Ikea)...

Dá se říct, že celou noc jsem nespala. Stále putoval po bytě (holt nevylítanej), bral si hračky v pokojíčku, lezl na Kikču a ve 3:40 jsem ho šla raději vyvenčit. V 6 byl budíček...

Snad mi to odpustí. K pánovi se vracel v dobré náladě a vrtěl ocáskem... Pán říkal, že teriéry zná a že to by prostě nešlo. Prý kdybych mu řekla rovnou, co má babí za rasu, ušetřila bych si cestu :-(.

Omlouvám se tu za můj výlev. Jdu uklidit psí misky, pelíšek a smířit se s tím, že teď bude nějakou dobu psí pauza...

Den 182.

Neděle

Charlie, seznamte se (kříženec francouzského buldočka a mopse)...


Jsem blázen. Ale já cítila, že prostě pro něj jet musím. Přišlo mi to, jako by mi ho Meguška poslala do cesty... Osud? Nevím.

Je doma. Je to mlaďoch. Temperament. Miluje holky a ony jeho :-). Teď byl 14 dní zavřený v kleci, tak je plný energie, a tak bylo u nás večer hodně veselo. Skákal po holkách, Kiki se smála jako blázen... Musela jsem ho odvést, aby vůbec usnuly.

Teď mi tu leží pod nohama a konečně odpočívá. Byl hladový jako blázen. Nažral se a prdí :-). Pán mi ráno říkal, že mu nebude dávat žrát, aby mi prý neblil v autě. No, když jsem to tam viděla, řekla bych, že spíš aby ušetřil. Neviděla jsem ho (toho pána). Měla jsem dohodnutou schůzku, ale nebyl doma. Jsem mu volala a prý za půl hodiny. Byl tam ale nějaký řemeslník, a tak jsem řekla, že chci psa vidět, že čekat nebudu. Tak se s ním domluvil, aby mi ho pustil na dvůr. Byl v garáži, kam jsme nesměli. Asi tam bylo víc psů. Venku v ohrádce běhaly štěňata bišonků a kníračů a v kotcích měl velké psy... Ach jo... Ta špína a smrad :-(. Když Charlie vyběhl ven, šel přivítat pani Haislovou a její kamarádku, které jely se mnou. Zná je od malička, tak měl radost. Ale pak viděl mě, zarazil se... Rozeběhl se a už byl můj. Skočil mi až do klína, olízal mě kompletně a byl hrozně šťastný, že mě vidí :-).

Volala jsem pánovi, že si ho beru a zda na něj musím čekat. Říkal, že nemusím. Jen jsem oželila obojek (majitelka mi pak říkala, že mu dala kšíry)... Jela jsem pak vysadit obě dámy, co mě doprovázely a jedna mi půjčila obojek a dala misku s vodou na cestu. Viděla jsem se dokonce s majitelkou. Slíbila, že mi pošle fotky, jak vyrůstal a dá mi očkovák, až ho najde. Brečela. Nechtěla ho vidět. Bylo to tak lepší. Říkala, že vyrůstal s dětma a zvířatama... A byla mi asi i docela podobná (mladá, tmavé dlouhé vlasy, sportovní typ), tak chápu, že ke mně Charlie hned tak letěl...

Když jsem přijela, šlo se venčit k babí za barák, aby se Benjie s Charliem seznámil. No, vystartoval po něm :-(. Tak jsem si ho pak vzala já a chodili kolem sebe naprosto v pohodě. Kája vodila "Charlse" a já Benju. No, na svém území po něm vyjel znovu, a tak zůstali oba kluci na vodítku. Budu je jezdit postupně seznamovat.

Náš taťka se sebral a odjel domů. A z trucu opět začal kouřit. :-( Co nadělám...

Den 181.

Sobota

Slapy




Cestou na Slapy mi volala pani Haislová, že Charlie se našel... Že jsou zrovna u toho pána, co ho má a dala mi ho na ucho (toho pána, ne Charlieho). Zítra mu chci zavolat a jet se na něj podívat...

Na Slapech má babičky Vierky brácha chatu, a tak jsme dnes strávili společně den. Zašli si na oběd, koupali se na přehdě a holky se vyřádily na hrazdě, kterou má strejda speciálně vyrobenou na posilování.






A babička si zase nechala holky u sebe přes noc. Se těším, jak se krásně vyspím :-).


Fotila mě Kája...


PS: Na Meganku jsme dnes každou chvíli v dobrém vzpomínali... Loni totiž byla na Slapech s námi. Chybí mi tu pes, když odemykám byt... Je tu takové divné ticho. Nikdo se mi neplete pod nohy a nikdo mi neleze k ránu do postele...

Den 180.

Pátek

Meguška už je ve psím nebíčku...

Včera, 19.8. ve 23h její srdíčko dotlouklo...



Je mi horzně smutno... Brečím... Chybí mi...

Nevím, jak to ráno vysvětlím holkám...

Měla krásné poslední tři dny života na chalupě u Lucky. Zabraly jí prášky, ulevilo se jí. Dýchala, hrála si, s chutí žrala...

Po návratů domů začala dýchat, hodně pít, zvracet... A já viděla, jak se jí nafukuje žaludek...

Volali jsme veterináře a jeli...

Na první pohled nás pan doktor uklidnil, že se nejedná o torzi žaludku, že ty on už viděl mockrát... Udělal sono na kterém nebylo díky plynům nic vidět... Pak rentgen. Ten potvrdil, že to je torze. Ještě jí zkoušel pomoci "upustit" a pročistit hadicí přes hubu. Chuděrka byla statečná... Bohužel bez efektu. Rozhodla jsem se ji netrápit a byla u ní do poslední chvíle...

Chybí mi a bude...

---------------------------------------------------------------------------------
Je ráno, kterého jsem se tak bála. Celou noc mě třeštila hlava. V 5 ráno jsem si šla vzít přášky. Pak jsem slyšela Káju, jak chodí po bytě a běží za mnou s tím, že neví, kde je Meganka. Musela jsem se na to připravit, tak jsem "spala"... Zkusila to na tatínka. Ten taky "spal". Zůstalo to na mně. A tak jsem si ji přivinula k sobě a řekla, že umřela... Ptala se a já jí odpovídala. Zajímalo jí, jaká byla, když jsem si ji vzala z útulku... Pak se ptala, kde teď je... Vysvětlovala jsem a vysvětlovala. Pobrečela si, byla smutná, ale vzala to rozumně. Řekla i Kikince, že Meganka umřela a ta jí na to řekla: "Hmmm" a dál si s úsměvem hrála... Ta si ještě nevšimla, že tu někdo chybí. Je malá a je jí fajn.

A když se Kája uklidnila, tak mi říká: "Mami a půjdeme teď s Megankou ven?" JJ, síla zvyku :-(.

Řešily jsme i to, kdy bude nový pejsek, zda si ho může vybrat... Dohodly jsme se na tom, že až bude tak velká, aby ho mohla chodit sama venčit, tak si může nějakého vybrat. Byla spokojená. Řekla, že až půjde do školy, bude mít psa.

Jen já jsem hotová. Kam se podívám, tam ji vidím. Když jdu do kuchyně a vidím včerejší rohlíky, beru je s tím, že jí je dám... Když jsme šly nakoupit, brala jsem vodítko... Když jsem stála u kasy, viděla jsem jí, jak na nás před krámem čeká... Zavřu oči a vidím, jak tam na tom stole spokojeně spí...

Jak to vydržím bez psa???
----------------------------------------------------------------------------------

Dolehlo to na nás dopoledne. Nebyla jsem schopná nic udělat. Sotva jsem uvařila oběd a vyprala prádlo... Také jsem musela vyčistit myšáky. Brečela jsem u toho. Karolínka taky... Chodila s knížkou a ukazovala mi pejsky, které by chtěla... Kiki si přisunula židli ke kuchyňské lince a brala Meganky léky. Tak jsem jí řekla, že na ně nesmí sahat, že jsou Meguš. Ona na to: "Hmmm. Megan není. Je pa. U tety Míši." Tak ta to vidí takhle, šmudlinka...

Rozhodla jsem se udělat Megance takový malý "hrobeček". Jely jsme k babičce a pod vrbou jí zakopaly její obojek... Bude tam na holky dávat pozor (hned vedle mají pískoviště) a Kája říkala, že jí tam bude nosit kytičky. Ptala se mě, zda se mi chce brečet, když o ní mluvím a zda se mi po ní taky tak stýská... Stýská. Moc.




A úplnou náhodou jsem u Haislů potkala jejich babičku. Nedávno přišla o Adélu úplně stejným způsobem jako my o Megušku. Slovo dalo slovo a říkala mi, že jedna její známá chce dát do dobrých rukou 10 měsíců staré štěně francouzského buldočka... Dostala se do špatné situace a nezvládá tolik zvířat. Uvědomila jsem si, že to je přesně to, co bych chtěla. Charlieho... Už to není malé štětě. Je zvyklý na děti a zvířata v domácnosti a má úžasnou povahu. Pani Haislová ho sama viděla od štěňátka vyrůstat... Tak jsme zjišťovali tel. na jeho paničku. Ale bohužel byla už tak zoufalá, že ho před 14ti dny dala do nějakého útulku či co to je za zařízení a on je teď v karanténě... Ještě mám jiskřičku naděje, že by to mohlo vyjít. Držte pěsti. Já bych ho moc chtěla... Zvažovala jsem to ze všech stran a tohle by bylo ono. Když to nevyjde, smířím se s tím, že teď pejsek prostě nebude...

Den 179.

Čtvrtek

Zákaz sbírání hub!!! Povoleny jsou jen hřiby...

Třetí den nastala krize. Když nežval Viki, řvala Kiki... Když nekňourala Kája, kňourala Emma... Nejvyšší čas jet domů :-))).

Ještě jsme dětem přichystaly překvapení - šipkovanou. Byla to sranda :-).

Pak jsme poklidily chalupu, naložily věci, děti a psy a jelo se po večeři směr Praha.

Hláška dne: "Houby už nechci ani vidět! Když zavřu oči, vidím houby..."

PS: Domů jsme dorazily v 8 hodin. Vynosili jsme holky do postýlek. Těšila jsem se na vanu... Jen Meguška se mi nezdála. Hrozně pila a z vany jsem slyšela, jak zvrací... Jenže nešlo jí to. Když jsem vylezla, zjistila jsem, že se jí nafukuje břicho... Napadla mě torze žaludku. Aleš rychle hledal na netu nejbližší veterinu, která má non-stop provoz. Volala jsem veterináře a ten říkal, že máme jet a počkat na něj, že už také jede... Rychle jsem volala Míše, zda by nám nemohla pohlídat holky. Tu pak vystřídala babička. Veterinář mě uklidnil, že se o torzi nejedná, že máme dost času na vyšetření... A ono houby... Rentgen řekl něco jiného. Meganka si to uměla načasovat. Užila si nádherné 3 dny. S Hurvínkem se dělili jednu misku, předháněli se, kdo toho víc sní. Běhali po louce, spali v posteli... Jsem jí vděčná, že s tím počkala až na doma. Vůbec nevím, co bych si tam s ní počala :-(. Mluvila jsem dnes (20.8.) s naším veterinářem, že na kontrolu už bohužel nedorazíme... Tak říkal, že to je holt osud. Báli jsme se, že umírá na rakovinu a ona to vyřešila takhle... Chybí mi, šmudla moje veliká!!! Nejsem schopná ani uklidit její misky...

Den 178.

Středa

Sluníčko. Razíme na slunečnice...








Houby, kam se podíváme...






Odpolední výlet na Bučický mlýn...








Hláška dne: "Bez dětí by nám ale bylo krásně, viď?"
(Lucka při večerním popíjení vínka... :-)))