Den 179.

Čtvrtek

Zákaz sbírání hub!!! Povoleny jsou jen hřiby...

Třetí den nastala krize. Když nežval Viki, řvala Kiki... Když nekňourala Kája, kňourala Emma... Nejvyšší čas jet domů :-))).

Ještě jsme dětem přichystaly překvapení - šipkovanou. Byla to sranda :-).

Pak jsme poklidily chalupu, naložily věci, děti a psy a jelo se po večeři směr Praha.

Hláška dne: "Houby už nechci ani vidět! Když zavřu oči, vidím houby..."

PS: Domů jsme dorazily v 8 hodin. Vynosili jsme holky do postýlek. Těšila jsem se na vanu... Jen Meguška se mi nezdála. Hrozně pila a z vany jsem slyšela, jak zvrací... Jenže nešlo jí to. Když jsem vylezla, zjistila jsem, že se jí nafukuje břicho... Napadla mě torze žaludku. Aleš rychle hledal na netu nejbližší veterinu, která má non-stop provoz. Volala jsem veterináře a ten říkal, že máme jet a počkat na něj, že už také jede... Rychle jsem volala Míše, zda by nám nemohla pohlídat holky. Tu pak vystřídala babička. Veterinář mě uklidnil, že se o torzi nejedná, že máme dost času na vyšetření... A ono houby... Rentgen řekl něco jiného. Meganka si to uměla načasovat. Užila si nádherné 3 dny. S Hurvínkem se dělili jednu misku, předháněli se, kdo toho víc sní. Běhali po louce, spali v posteli... Jsem jí vděčná, že s tím počkala až na doma. Vůbec nevím, co bych si tam s ní počala :-(. Mluvila jsem dnes (20.8.) s naším veterinářem, že na kontrolu už bohužel nedorazíme... Tak říkal, že to je holt osud. Báli jsme se, že umírá na rakovinu a ona to vyřešila takhle... Chybí mi, šmudla moje veliká!!! Nejsem schopná ani uklidit její misky...