středa 25. srpna 2010

Den 185.

Středa

Asi jsem vstala zadkem napřed. A asi nejen já. Holky se už od probuzení dohadovaly, strkaly, přetahovaly o moji peřinu a o to, kdo bude mít na mě nohy. Taťkovi, který byl pro dnešek vyhoštěn do pokojíčku kvůli Kikči horečce, bylo nejlíp...

Pak to pokračovalo... Kája kňourala, co budeme dnes dělat. Vidina, že bude doma a bude se "nudit" pro ni byla nepředstavitelná. Tak jsem jí vymyslela plán - namalovat obrázek pro babičku Ilonku, která bude mít bzry narozeniny. Kiki chtěla asistovat, a tak začal nový boj o pastelky. A už jsem bouchla!

Dost hlasitě jsem jim vysvětlila, že takhle se k sobě prostě chovat nebudou... Odsouhlasily mi to. Já se vrátila do koupelny a slyším Káju: "Já mám tohle a ty to nemáš, heč,heč!!!" A už jsem řvala zase... Kája měla smůlu. Na nákup se mnou šla jen Kiki.

Teď si tu hezky spolu hrajou. Nevím, zda jim to vydrží. Byla bych ráda, neboť mě začíná dost bolet hlava... :-( Kiki je bez horečky, kakala jen ráno, tak snad to bude brzy OK.
---------------------------------------------------------------------------------

Povedlo se mi udat Káju (Vendy byla tak hodná a vzala si ji) a uspat Kikču. Spaly jsme od 11 do 15 hodin!!! Hlava mě stejně bolela dál, tak jsem si zobla dva brufeny a je to lepší.

Kája bude spát u Míši. Kiki to hrozně těžce nesla. Brečela a stále opakovala: "Tája jo a já ne!" Ten život je nespravedlivej...






Také se mi podařilo jí konečně ostříhat ofinu. Jen jí to brzy přestalo bavit, a tak to má krapet zubatý a možná i šikmo... Zdrhá přede mnou jako myška :-). Ale alespoň už vidí.

Foto zítra :-), až vyretušuji zuby :-D.

PS: Kiki dnes jedla koblihu. Večer jsem v obýváku šlápla do něčeho lepivého... Přemýšlela jsem, co by to asi tak mohlo být. Došlo mi, že jedině marmeláda z Kikiny koblihy! Říkám: "Kdo to tady upatlal?!!" Pohotová odpověď: "To Tája!" :-))) Neprošlo jí to! Tája totiž nebyla celý den doma :-D.

6 komentářů:

  1. Klasika! jsou dny, kdy spolu naše dvě krasavice náramně fungují, a pak jsou ty druhé, kdy se štvou kvůli drobnostem a hašteří se, takže to zpravidla schytají obě a vytočí mě vždy spolehlivě ;-)

    OdpovědětVymazat
  2. No, veselý den:-(. Tak ať holčičkám klidná nálada vydrží co nejdéle, bolest hlavy a dětské dovádění je docela děsivá kombinace. Tak ať je to brzy OK:-)

    OdpovědětVymazat
  3. Halooooo, to znám!!!! :-))))) Chtěla bych ti napsat, že to je přejde, ale asi bych kecala :-D...vydrž.

    OdpovědětVymazat
  4. No ono to jde ve vlnách teď se mé "děti" zase nesnáší, jeden čas to bylo diobrý...jako malé taky střídavě:-)

    OdpovědětVymazat
  5. Že by i princezničky uměly zlobit?:-)

    OdpovědětVymazat
  6. Živě si to dokážu představit, nepochybuju, že jsme s bráchou byli někdy podobní :-)

    OdpovědětVymazat