Den 171.

Středa

Dnes byl den plný zážitků.

Ten první nám připravilo saranče v ložnici... Kája tvrdí, že to je určitě to, jak bylo u tety Míši. JJ, jen mu dalo práci najít ten náš byt!!! :-D



Dalším zážitkem byla vypnutá elektřina v baráku s nefunkčním výtahem. Musela jsem s holkama a psem ven. No zážitek!!! Zvláště když jsem nemohla najít baterku, se kterou si Kiki včera hrála. Dolů to šlo, nahoru už ne. Pes odmítal stoupat do tmy. A tak jsem nechala děti a psa dole a šla pro svíčku...

Pak jsme jely k babičce na zahrádku. To byl také zážitek - 5 dětí ve věku 2 - 5,5 :-). Ale pohoda. Teta Lucka si mohla vyřídit pracovní záležitosti, Rozárce se narodil bráška a my měly oběd bez vaření :-). Luci, byla to mňamka!




Tak nějak jsme si ty děti střídaly... Večer jsem byla vděčná za hlídání, neboť jsme museli zase s Megan na veterinu... :-( Injekce na chuť k jídlu včera večer zabraly. Nažrala se s chutí a vypadala vesele. Ale okamžitě vše vyzvracela a od té doby zase nežrala :-(. Mimo pár pamlsků, které jí průběžně během dne dávám... Co si budeme povídat, je to naprd :-(.

Není to lehké. Aleš říká, jak se na to nemůže koukat... Prý se do ní umí úplně vžít (zvláště teď, kdy ho také vše bolí). Pro něj to je trápení. Také si je vědom, že pes je to můj a tak to je vše na mých bedrech. Já zase vím, že to ještě není na to, abychom se s ní rozloučili. Budu se snažit do ní po malých dávkách dostat nějakou stravu. Celé dny stejně prospí a 3x za den ji vezmu na malou procházku ven. Nechci to vzdávat předčasně... Ale zase vím, že trápit ji rozhodně nechci. Poznám jí to na očích...