FOTOBLOG

Založila jsem si FOTOBLOG... Jen doufám, že budu mít čas fotit :-)

NOVÝ BLOG

Pokračování mého blogování ZDE...

Zde bohužel nic nenajdete, ale nezoufejte, fotečky budou... :-)

Den 365.

Úterý

Dnes je 365. den mého druhého blogu. Tento rok utekl snad ještě rychleji než ten první. Z holek jsou už velké slečny. Já už nejsem na rodičovské dovolené a začíná další etapa mého života...

Teď už mě čeká jen práce :-). Práce, kterou bych chtěla co nejdříve získat. Práce, která by mě naplňovala, při které bych se mohla realizovat a mít při tom čas na děti. Představu bych měla, teď ještě aby to vše vyšlo...

Do teď jsem se spoléhala na to, že nás uživí manžel. Jeho zdraví na tom ale není zrovna nejlépe, a tak je možné, že brzy to budu já, kdo bude živit rodinu. Už z toho důvodu nějaké to zaměstnání potřebuji. V MUMu je mi dobře, ale cítím, že to chce jít dál... Díky MUMu vlastně vím, co mě baví, v čem jsem dobrá a co mohu nabídnout. Snad své zkušenosti budu moci někde uplatnit.

Mohla bych si s koncem tohoto blogu přát něco do toho dalšího... Něco jako předsevzetí do Nového roku :-). Tak snad, aby ta práce brzy přišla, Alešovi aby zdraví ještě nějakou tu chvíli sloužilo a holčičky bavilo všechno, co budou dělat. Ještě také uvidíme, zda Kájinka půjde nebo nepůjde do školy... To by byla také velká změna.



Na závěr druhé 365 jsem nafotila Machutovic rodinku...

Den 364.

Pondělí

Konečně zase funguji, jak mám...


Maškarní se plní, ještě pár volných místeček je, ale doufám, že to do konce týdne zaplníme. Dnes mi přišly dekorace... Zítra mají dorazit barvičky na obličej. Překvapila mě i česká pošta, která poprvé zavolala, zda jsem doma a kdy mi může doručit balíček, který pak opravdu doručila. Že by se zvyšovala úroveň ČP?

A JE PLNO! MÁME 100 REZERVACÍ!!! Slyšeli jste tu ránu??? To mi spadl kámen ze srdce :-D. Teď už beru náhradníky...

Den 363.

Neděle

Je to za námi. Myslím, že jsme všechny totálně vycucnuté. Představa, že je gymnastika zase zítra...

Den 362.

Sobota

Mám za sebou další den trenérského kurzu. Od 8:30 do 19:30 jsem se školila. Trénovala hlavně sebe sama (není nad to si ozkoušet, co děláme s dětma). Bolí mě celé tělo a jsem zvědavá, jak se zítra budu hýbat...

Jdu dát vanu, zopakovat si informace, které jsem si zapsala do sešítku, aby zítra klapl testíček a spát. Mám toho opravdu dost.

O holky se dnes staral tatínek a babička Vierka. Zítra je pozvala na oběd, tak jsem ráda, že dostanou i něco teplého do žaludku, když už maminka tajtrdlíkuje na gymnastice.

A dnes jsem si myslela, že to bude bez fotky, ale když jsem probrala holek foťák, zjistila jsem, že ulovily "tatínka".

Den 361.

Pátek

Dnes je úplněk. Asi působí. Působí víc, než bych chtěla. Holky prudí, já se také necítím úplně v pohodě. Ani fotit nebudu. Na fotkách by byly jen šklebící se příšery, které se tu ustavičně o něco tahají... Tak jsem raději zalovila v archívu. Našla jsem fotky, když to byly ještě malé roztomilé holčičky... Obě jsou na fotkách stejně staré (cca 4 týdny). Když si uvědomím, že byla Kiki před třemi lety právě takhle malinká... A já si říkala, kdy už z ní bude velká holka! Málo jsem si vážila toho, že to je malý neškodný ležák :-).




Odpoledne mi začíná "trenérák". Celou sobotu a neděli mě doma nikdo neuvidí... Nevím, zda se těšit, nebo se toho už dopředu bát.

Den 360.

Čtvrtek

Padla na mě únava... Spala bych... Jen kdyby mě Kiki každých 5 minut nebudila. To si nakazuji, že ty oči raději ani zavírat nebudu.

Kája se na dnešek moc těšila. Natálka jí slíbila, že ji vezmou s tetou Irčou na dětskou Zumbu. Odpočítávala si dny, kolikrát se ještě vyspí... Dokonce mi ráno řekla, že bude s Natálkou ve školce spát. Teď se tu jen stavily pro věci a frčely.

A mě čeká ještě večer focení pupíku. Musím se nějak probrat...

Byla radost fotit Denisku a Lukáše. Snad budou mít hezkou vzpomínku na Bělinku v bříšku...

Den 359.

Středa

Dnes má Kiki vyloženě svůj den! Řve kvůli všemu. A výdrž má pěknou. A já se držím. Jen jde o to, jak dlouho se ještě vydržím držet :-D.



Před chvílí chtěla mandarinku. Tak jsem jí jednu oloupala. Začala řvát, že tuhle nechce, že chce tu malou... Dobře, milá zlatá, žádná mandarinka nebude. Vyndala si jahody, řvala, že jí nejde sundat zelená stopka. Uřízla jsem jí stopku i s kouskem zelené dužiny. Řvala, že to nechtěla uříznout... Místo jahod se pustila do té mandarinky, kterou tak strašně nechtěla...

Před tím si vymyslela, že chce müsli tyčinku, jako má Kája. Tak jsem jí jednu donesla. Jenže ona začala řvát, že si ji chtěla podat sama... Vydržela 15 minut řvát v pokojíčku na palandě, že ona si ji chtěla vyndat sama, vyndat sama, vyndat sama... A to ze skříňky, kam nedosáhne :-D.

Další záchvat byl, když odjela Kája na gymnastiku. Nehodlala jít domů a řvala na chodbě, že ona jede taky na gymnastiku!!! A když ne na gymnastiku, tak chce jít ven, teď hned chce jít ven!!!

Z chodby jsem ji nalákala na to, že si půjdeme hrát. Dobře, ale na lego nesmím sahat! Ona si chce hrát s papenkama! Pak se přemístila do jídelního koutu a že bude fotit. Ale ne svým foťákem, ale tím mým! A zase řvala... :-D

Myslím, že to dnes ještě nekončí. Že si ten její řev ještě vychutnám... Teď myje nádobí, takže je ticho. Je možné, že pak budu řvát já, neboť bude tutově celá kuchyň pod vodou :-D. Ale za tu chvíli naprostého ticha mi to stojí...

Hlavně že už nemám depku a vrátila se mi chuť k jídlu!!! :-D



PS: A teď na mě křičí od dřezu s hadrem v ruce a úsměvem na tváři: "Maminko, tebe miluju!!!"

Den 358.

Úterý

Kristýnka, to je rarach... Takové hodné dítě to bylo :-D. Spinkala, papala, koukala a spokojeně si broukala... Teď vystrkuje růžky. A pořádně! Zkouší, kam až může zajít a co jí projde nebo neprojde. Jedno varování nestačí! A Káju jak "trénuje". To si ještě užijeme :-).



Každá je tak jiná... Jedna samostatná jednotka, druhá závisláček... Jedna nic neřeší, druhá řeší všechno :-D... Žádná nuda. Ale zaručeně mě uměj vytočit obě. Dnes ráno se to povedlo Káje. To to u nás lítalo!!! I tatínek se přidal...

Večer vyrážím za kulturou... Míša mě vezme s sebou na dernieru Skleněného zvěřince s Danielou Bambasovou. Takže v 18h razíme směr Národní třída do divadla Metro.

Tak jsem si to moc užila. To, že jsem vytáhla paty z domova, mi moc prospělo. Seznámila jsem se osobně s Danielou Bambasovou, poznala jejího syna Dana a Míši kamaráda Karla. Domů jsme dorazily před půlnocí a jen co jsem zaplula do postele, spala jsem jako nemluvně :-). Jinak ve hře Skleněný zvěřinec jsem poznávala nejen chování mé mámy, ale i sama sebe :-D.

Den 357.

Pondělí

Dnes jsem ani nefotila. Stáhla jsem fotky z holek foťáku a použila jeden Káji autoportrét.


Nic moc nálada pokračuje... Ráno jsme strávily 2 hodiny na ORL. Kikča dostala Augmentin. Zánět ve druhém uchu a z toho pravého jí vytekl takový hnus...

Kája byla dnes na plavču, ale nechtěla mi ani vyprávět, co tam dělali. Prý mi to nechce říct. Nadšení jsem z ní necítila, tak nevím. Na gymnastiku ji odvezla Martina a zase mi ji vrátí... Hodná to spolutrenérka!!! :-)

Najela jsem si na stránky mého prvního blogu... Loni touto dobou jsem se nacházela ve stejném duševním rozpoložení, jako jsem teď. Depkovala jsem z blížícího se plesu, děti byly nemocné, byla jsem bez nálady... Aleš přišel poprvé s tím, že nemá nárok na bioléčbu, neboť má páteř jako bambus... Ona se ta historie nějak opakuje :-(. Jediné hřejivé může být to, že ples se nakonec maximálně vydařil, tak třeba se nám tak vydaří i Masopustní maškarní rej...

Den 356.

Neděle

Občas nejde všechno, jak by si člověk představoval. Myslí si, že něco nebude problém a ono se ukazuje, že to problém je. A pak ho to trápí a říká si, co je špatně :-(. Třeba za to můžou prázdniny. Třeba to teď půjde líp. Ale třeba taky ne...

Chci umět vypnout a nemyslet na to. Chci mít splachovací povahu :-).



Kristýnce je dnes už dobře. Zítra půjdeme na kontrolu na ORL. Těším se, až půjde do školky. Týden "prázdnin" mi úplně stačil...

Karolínka má zítra první lekci plavání se školkou. Moc se těší. Celý loňský rok říkala, že už chce být předškolák, aby mohla chodit plavat. Tak zítra je den D. Uvidíme, jak moc to splní její očekávání a co bude vyprávět.

Den 355.

Sobota

Sedím tu s barvou na vlasech. Koupila jsem si novinku od Schwarzkopfu - Perfect Mousse. Aleš pochvaloval, jak skvěle se nanáší... Teď ještě jak skvěle budu pak vypadat v tmavě hnědé :-D. No jo, jdu za cikánku, tak musím trošku přidat odstín!

Ještě 10 dní a končí můj druhý projekt 365. Před rokem jsem váhala, zda pokračovat. Letos už neváhám. Vím, že chci. Možná už to nebude 365, ale Gabro blog nekončí. Bude pokračovat dál. Je to výzva. Donutí mě to neodložit foťák, zamýšlet se nad tím, co ten den bylo pro mne důležitého, srovnat si hodnoty a neztratit ty fajn spolubloggery :-). Je mi tu s vámi fajn!

Tak jsem se tu tak nad tím vším zamýšlela, barvu na hlavě... Pak jsem ji šla smýt a slyším, jak na mne Kikinka volá z pokojíčku a pláče. Začalo ji bolet ouško. Tak jsem čekala, až dorazí babička a pohlídá Káju. Ta dorazila, ale vzápětí za ní i strejda s tetou. Taková rychlá návštěva (naštěstí, protože Kikince nebylo dobře), dali si rychlé kafe a jeli s Kájou k babí, kam dorazila s malým Mirečkem i Aleše sestřenice Evička. A my vyrazili s Kiki na Bulovku.

Tady celá utrápená usnula při čekání na babičku Alešovi na břiše...


Doma pak plakala, že k pani doktorce nechce. Na Bulovce už byla ale statečná holka a krásně spolupracovala. Držela. Je to moje šmudlinka... Doma dostala brufen a hned se jí ulevilo. Tatínek uvařil večeři, strejda dovezl zpátky Káju s babičkou a dali jsme si do zobáčku. Po véče jsme otevřeli Martini Rosé (šampíčko), dali si do něj jahůdky... A ať žije Valentýn :-D. To nevadí, že je až v pondělí...

Den 354.

Pátek

Je pátek, jsou prázdniny. Nikde nikdo. Kiki bez teplot, tak jsem holky naložila do auta a jely se mnou do hotelu pro letáky... Pak jsme zašly nakrmit tetě Radce kocoura a vyráběly valentýnské přání pro tatínka.

Zde foto Basínka a Chillínka...

Den 353.

Čtvrtek

Tak mi dnes ze skříně v ložnici zamával Andělíček... Chvíli jsem nechápala, co to je... Pak jsem si do toho píchla prstem... A už jsem byla doma :-D. Mikulášské balíčky pro holky!!! Tak dobře jsem je schovala, že jsem na ně úplně zapomněla. Být tam jen čokoláda, tak si pochutnáme, ale každá tam měla příděl banánů a mandarinek :-D.



Kdybych si nehledala hadry na maškarní, tak tam byly až do léta :-D...

Masopustní maškarní rej

A je to tady! Začala jsem propagovat svou první akci pro Hotel Čertousy. Mimo jiné ji budu i společně s Míšou uvádět. Jsem už předem nervózní, ale zároveň se těším. Tohle mě baví a můžu se realizovat. Snad to vše klapne podle představ pana majitele a já budu zase o krok blíž k mému vysněnému místu :-).

Tak kdo sem chodíte, čtete pravidelně můj blog a rádi byste mě podpořili, není nic lepšího, než si rezervovat místa a přijít se bavit společně s námi!

Den 352.

Středa

Konečně to ze mne spadlo. Ta hrozná depka. Ten pocit, že je vše nanic. Že se chci někam zahrabat a dlouho nevylézat... Přestala jsem být ošklivá na děti a začala se i usmívat. Potěšil mě i ten kousek jara, který mi vykvetl... A mám radost ze sluníčka, které venku svítí!

Den 351.

Úterý

Kiki vyhlíží tetu Aranelku s Holynkama... Bušila na okno, ale teta si povídala se sousedem a Kikči si nevšimla :-). To vám bylo neštěstí!!!


Jsme doma, nudláme, kašleme... Kiki má výšenou teplotu. Obě holky jsou protivné, stále se dohadujou, tahaj o hračky... A já každou chvíli bouchnu!

Den 350.

Pondělí

Nemůže každý den svítit slunce... I když dnes bylo opravdu hezky.

Mikuláš a pevná "50"

Den 349.

Neděle

Návrat ztracené dcery = konec klidu. Jedno dítě = žádné dítě!!!

A jeden teriér za druhým nám tu dnes vrtěl ocáskem a dával najevo radost, že nás vidí. Dvě holky tu dnes budou dokonce i spát. Jsem zvědavá, kde si najdou pelíšek :-).

Den 348.

Sobota

Kristýnka si užívá s babičkou na horách a já si udělala s Kájou dámskou jízdu! Tatínkovi se nechtělo vstávat, tak jsme šly samy do pizzerie na oběd, a pak na výstavu Pata a Mata. Bylo to moc fajn. Taková pohoda. Koukala jsem se na ni, jaká je z ní už velká holka. A ona byla moc spokojená...

Přeji si, aby takových chvílí bylo do budoucna víc... Aby se holky jednou za mne nestyděly a chtěly s mámou vyrazit za zábavou :-).

Den 347.

Pátek

Měla jsem dnes další schůzku v hotelu... Mám odklepnutou první akci! Masopustní maškraní rej 27.2.2011! Mám toho plnou hlavu, popsané tři papíry a strašnou chuť do toho jít! Doufám, že se to maximálně povede a bude spokojenost na všech stranách...

Dnes jsme si vzájemně vypomohly s Radkou. Já ji ráno pohlídala Elišku, aby mohla jít líčit a ona mi na oplátku pohlídala Káju a uvařila oběd :-). Kristýnka nám vyrazila s babičkou, tetou a Lukáškem k tetě Jarce na hory. Kája chtěla být doma, s maminkou. Má nějaké úzkostné období. Tak se budeme tulit :-). Teď je na návštěvě u Natálky.

Pro moje holčičky na dobrou noc...

Den 346.

Čtvrtek

Dnes jsem po dlouhé době zase fotila... Luci chtěla nějaké společné fotky na svatební oznámení. Holky se vždy v mezičase přidaly. Teta Radka je učesala, oblékla... No modelky :-D.












Dočetla jsem dnes jednu knížku (dárek od Andy) a musím říct, že mě dostala... Napsal ji Guillaume Musso a jmenuje se Budeš tam? Musím říct, že jsem u jejího čtení vypotřebovala celou krabici papírových kapesníků, ale stálo to za to. Andy díky!

Ke každé kapitole je napsán citát... Mě se líbí třeba ten u 14. kapitoly:

"Všechno, co se má stát, se stane,
ať se tomu snažíme zabránit sebevíc.
Všechno, co se nemá stát, se nestane,
ať pro to děláme cokoli." Ramana Maharši

Den 345.

Středa

Když se nedaří, tak ať pořádně! Proč troškařit, že? :-)

Ráno vstala Kája s tím, že jí bolí zub. Babička pracuje kousek od našeho zubaře, a tak jsem jí poprosila, zda by tam s Kájou nemohla zajet ona. Že si ji pak vyzvednu na krámě. Naštěstí to dopadlo tak, že tam s ní jel Aleš. Přivezl mi jí v 10 hodin do MUMu. A všechno bylo špatně! Trvala na tom, že půjde domů se mnou. Nehodlala se hnout z chodby a brečela. On jí pan doktor ten zoubek vytrhl. Kýval se, byl celý zkažený a opravit už by nešel (už opravovaný byl). Aleš mi pak popisoval, jak celá akce probíhala. Jsem ráda, že jsem byla ušetřena... Jediné štěstí je, že jsme na zápis šly včera. Dnes by to byla asi katastrofa :-).

Kiki se ráno také netvářila nadšeně, že musí do školky, když Kája nejede. Začala vykřikovat, že jí taky bolí zub!

Pak mi přišel poštou papír, že mi odebírají rodičovský příspěvek...

Musela jsem to vše zajíst něčím dobrým...


Na gymnu raději ani nepůjdeme. Káju nechám v klidu. Snad jí nebude Kiki moc prudit...

Den 344.

Úterý

Kde začít... Je toho dnes nějak moc.

Dopoledne uteklo moc rychle. Vyřídila jsem pracovní záležitosti a byl čas jet pro holky. S Alešem jsem se domluvila, že si dáme sraz u školky. On vyzvedl Káju, já Kikču, před školkou jsme si děti prohodili a já jela s Kájou na zápis do ZŠ.

Zápisy byly od 13h a i když jsme přijely ve 12:45, byly jsme číslo 20. Kája si v lavici kreslením krátila dlouhou chvíli. Když na nás konečně přišla řada, dostala jsem za úkol vyplnit papíry a Káju si vzala pani učitelka stranou. Pak si vzala stranou i mě. Říkala, zda jsme neuvažovali o odkladu. Že prý je šikovná, vše uměla, ale není si jistá. Ruce střídá... Tak jsem jí řekla, že to řešíme, že jsme objednaní na test školní zralosti. Začínám se čím dál tím víc přiklánět k variantě, že by Káje odklad opravdu neuškodil... Dozrála by a třeba by se i vyhranila. Uvidíme.



Pak rychle domů, vyměnit děti a frčet s Kiki na tříletou prohlídku. Ta se strachovala, aby jí nepíchali. I když jsem ji uklidňovala, nechtěla tomu věřit :-). Když se měla oblékat, rozpovídala se :-). Takže máme zdravé dítě, které odpovídá svému věku. Váží 13,6kg a měří 93,5cm.

S vděkem jsem přivítala, když si holky pak půjčila sousedka. Mám plnou hlavu dnešních novinek od Aleše doktorky. Chtěl si vyběhat bioléčbu. Už ho to "neléčení" přestalo bavit. Na páteř už to je pasé, tak si řekl, že alespoň na kyčle. Minulý týden podstoupil rentgeny, sono, krevní testy... A dnes ho pani doktorka moc nepotěšila. Zánět v těle se mu zvýšil skoro dvojnásobně, kyčle má v takovém stavu, že má chodit o berlích a šetřit je. A bylo mu naznačeno, že bioléčba asi zase neklapne :-(. No jo, všude je něco...

A večer má přijet babička...

Den 343.

Pondělí

Dnes je toho na mě nějak moc. Všechno to dolehlo... Káje je taky na pár... Kvůli všemu řve, nic nechce, nic nebude dělat tak, jak já řeknu... Když jsem jí nandala večeři, řekla, že nebude jíst, aby nebyla tlustá!!! Kde to slyšela, nevím, ale doma tedy rozhodně ne.

S Kikinou se vzájemně prudí a dělaj si naschvály... Kdyby byl alespoň Aleš doma, ale ten se ještě někde toulá! Volal mi dnes jen pro perličku, že si babička ráno zlomila ruku a sama se odvezla na chirurgii, a pak šla rovnou prodávat na krám...

Jediná chvilka klidu dnes byla, když k nám přišla na návštěvu Nikolka a holky si hrály na kadeřnictví.


Co se týká školky, tak je Kiki v pohodě. Snad to vydrží. Vyzvedávám si ji vždy naprosto spokojenou...

Den 342.

Neděle

Spát jsme šli ve 3 ráno. Přikryla jsem Kristýnku, která spala s babičkou v posteli a doufala, že mě holky nechaj ráno vyspat :-). Babí ráno vyvenčila Benjieka a nechala nám ho tady.

V 8:30 jsem se vyhrabala z postýlky. Stáhla fotky, došla do MUMu pro kytky a převezla si auto před barák. Po obědě jsem zašla vyfotit Elišku. Mají s Kiki narozeniny ve stejný den. Vodnářky naše :-).



Odpoledne jsem padla a spala... Mám pocit, že na mě něco leze :-(.

Den 341.

Sobota

Nevím, jak nejlépe popsat dnešní den. Možná pocit maximálního štěstí? Kdy máte pohromadě rodinu, přátele, děti... Vidíte, jak se všichni baví a vy víte, že to není jen o alkoholu.

Snad jen poděkuji všem, kdo přišli na naši společnou oslavu Kiki "3" a mých "30" narozenin. Protože díky nim se povedla tak, jak se povedla! Budu na ni vždycky ráda vzpomínat!!!













PS: Luci, mrzí mě, žes lehla, ale my si to vynahradíme :-).