Den 344.

Úterý

Kde začít... Je toho dnes nějak moc.

Dopoledne uteklo moc rychle. Vyřídila jsem pracovní záležitosti a byl čas jet pro holky. S Alešem jsem se domluvila, že si dáme sraz u školky. On vyzvedl Káju, já Kikču, před školkou jsme si děti prohodili a já jela s Kájou na zápis do ZŠ.

Zápisy byly od 13h a i když jsme přijely ve 12:45, byly jsme číslo 20. Kája si v lavici kreslením krátila dlouhou chvíli. Když na nás konečně přišla řada, dostala jsem za úkol vyplnit papíry a Káju si vzala pani učitelka stranou. Pak si vzala stranou i mě. Říkala, zda jsme neuvažovali o odkladu. Že prý je šikovná, vše uměla, ale není si jistá. Ruce střídá... Tak jsem jí řekla, že to řešíme, že jsme objednaní na test školní zralosti. Začínám se čím dál tím víc přiklánět k variantě, že by Káje odklad opravdu neuškodil... Dozrála by a třeba by se i vyhranila. Uvidíme.



Pak rychle domů, vyměnit děti a frčet s Kiki na tříletou prohlídku. Ta se strachovala, aby jí nepíchali. I když jsem ji uklidňovala, nechtěla tomu věřit :-). Když se měla oblékat, rozpovídala se :-). Takže máme zdravé dítě, které odpovídá svému věku. Váží 13,6kg a měří 93,5cm.

S vděkem jsem přivítala, když si holky pak půjčila sousedka. Mám plnou hlavu dnešních novinek od Aleše doktorky. Chtěl si vyběhat bioléčbu. Už ho to "neléčení" přestalo bavit. Na páteř už to je pasé, tak si řekl, že alespoň na kyčle. Minulý týden podstoupil rentgeny, sono, krevní testy... A dnes ho pani doktorka moc nepotěšila. Zánět v těle se mu zvýšil skoro dvojnásobně, kyčle má v takovém stavu, že má chodit o berlích a šetřit je. A bylo mu naznačeno, že bioléčba asi zase neklapne :-(. No jo, všude je něco...

A večer má přijet babička...