Den 221.

Čtvrtek

Poslední zářijový den. Konečně vysvitlo sluníčko, ale zima je stejně pořádná. Stýská se mi po teplíčku.

Mám za sebou další angličtinu. A před sebou počítání kasy... Je konec měsíce...



Doma je jak po výbuchu. Úklid odkládám na neurčito (nebo spíš na sobotu) :-). Včera jsem zvládla vyžehlit alespoň půl hromady prádla. Ta druhá mě čeká dnes večer. JJ, Růžovka to jistí!!! :-D

Den 220.

Středa

"Foukej, foukej větříčku..."



Ty děti jsou hrozně šikovný :-). Ale to jim říkat nemůžeme. Takže se všichni podívejte, jakou jsme společně udělali hrušku...

A odpoledne tradá na gymnastiku! Dnes bude poslední v tomto složení. V pátek už je říjen a uděláme určité přesuny dětí. Do toho jsme přihlásily 4 holčičky na závody. 17.10. čekají Káju její první závody v Řeporyjích!!!

Den 219.

Úterý

Dopoledne jsem dočítala Stmívání, abych ho mohla jet Andy vrátit. Pozvala nás na kafíčko, tak měly holky zábavu. Káje se moc líbila Viki :-). Je to takový milý kočkopes.



Nemám ani žádnou pořádnou fotku. To venkovní světlo mě štve!!! Nebaví mě pak ani fotit...

Pak následovalo proflákané odpoledne a večer pofrčím do MUMu na schůzi...

Ocenění

Pravidla pro udělení jsou:
1) Poděkovat osobě,která vám ocenění věnovala
2) Umístit logo na svých stránkách
3) Dát odkaz na osobu, která vám toto ocenění věnovala
4) Napsat o sobě 7 věcí, které mohou být zajímavé pro ostatní
5) Nominovat 7 tvůrčích blogů
6) Dát odkazy na vámi nominované blogy
7) Napsat na vámi nominované blogy, který prozradí vaše jmenování...



Děkuji tímto Monice, Handy a Andy za ocenění mého blogu.

Momentálně prožívám nějaký blogoútlum. Není co fotit (špatné světlo), a tak takové malé zamyšlení nad sebou samou mi jistě neuškodí :-).

Jaká jsem? Co mám ráda? Na čem mi záleží? Co z toho pro vás bude zajímavé? Je můj blog pro vás zajímavý? Občas si říkám, že je o ničem. O obyčejných dnech, jak plynou...

1. Mohu se označit za aktivního člověka (geny po mamce se nezapřou). Aktivit mám tolik, že mám občas pocit, že to ani zvládnout nemůžu. A můžu :-).

2. Mám ráda, když je má práce vidět. Když se můžu ohlídnout a říci si, že ta vynaložená energie za to stála. Ať už se to týká čehokoliv (doma, v MUMu, na gymnastice). Prostě když něco dělám, dělám to pořádně a také to očekávám od ostatních. Ale ono to tak u všech nefunguje...

3. Ráda pomáhám. Jednou mi nějaký hoch řekl, že můj největší problém je, že jsem "moc hodná". No a asi na tom něco bude... :-)

4. Mám ráda lidi. Ráda poznávám nové a vážím si toho, že mám kolem sebe plno dobrých přátel...

5. Miluji zvířata. Nemůžu se koukat na to, když jim někdo ubližuje. Když je někdo bere jako "věc". Občas je mám snad radši, než lidi. Zvíře totiž nezradí, bezmezně vás miluje a věří vám... Neumím bez nich žít. A zrovna teď mi jedno velké zvíře hrozně chybí...

6. Ráda fotím. Fotím hlavně lidi (děti). Nejraději zachycuji okamžiky bezprostředního štěstí. Úsměvy všeho druhu... A úplně největší odměnou pro mě je, když mi někdo řekne, že se sám sobě na mých fotkách líbí... Proto fotím. Abych dělala radost jiným (i sobě) a mohla se kdykoliv vrátit zpět a vidět, jak moje "zlatíčka" rostla, co prožívala a jak byla šťastná...

7. A po těch všech aktivitách miluji odpočinek. Chvilku klidu. Kafíčko a něco dobrého k němu nebo zalézt si s knížkou do pelíšku a nenechat se rušit... Jít se projí a koukat se na baráčky a představovat si, kdo v nich asi bydlí a jaký asi je...

A to jsem já...

Nominace 7 tvůrčích blogů:
(mých oblíbených je samozřejmě víc, ale většina už ocenění stejně získala...)

1) Pája a její Vráblíci - "Můj zloděj času" - to je pro mne asi nejvíc kreativní blogující přítel :-). Má šikovné ručičky!

2) Lucka - Lucie 365 - má dvě úžasné holčičky, krásně fotí a je také moc šikovná :-)

3) Kačka - Halkáčci 2010 - je radost číst její blog :-)

4) Aranelka - teta Karáskovic - mám ji ráda, sousedku :-). Má tak úžasný cit pro krásno...

5) Handy - Handíkův kreativní blog - Handy má slovo "kreativní" i v názvu blogu :-). Umí úžasné kalendáře a pozadí na naše blogy...

6) Monika - Tak trochu... jiný svět - člověk se srdíčkem na svém místě. Líbí se mi, jak se věnuje Járovi a co mu připravuje za pomůcky... I ona si "kreativní" vážně zaslouží :-).

7) Andy - Deník stárnoucí holky - Andy a její Šárče - šikovné holky, které zpívají, kreslí... A díky za dnešní výborné kafe a šáteček!

Den 218.

Pondělí

Dnes jsem si udělala radost. Velkou radost!

Měly jsme s Míšou v plánu jet s holkama MHD do centra Prahy. Udělat jim takový malý výlet. Počasí se ale od včera neumoudřilo, a tak jsem do Prahy vyrazila jen já. Holky nechala u M8.

V Lidické ulici jsem měla objednaný vánoční dárek pro Káju, a tak jsem ho jela vyzvednout. Moc jsem se na tu cestu těšila. Včera mi Andy půjčila knížku a já miluji ty chvíle, kdy jedu a můžu si číst. Uniknout mimo realitu... A je fakt, že od této knížky se moc odtrhnout nedá :-D.

Vystoupila jsem na Andělu a prošla to Lidickou ulicí až skoro k vodě. V Megapixelu měli až od 10 hodin, a tak jsem měla 15 minut na to, abych se podívala po okolních krámech. Jen tak ze zajímavosti jsem vlezla do jedné obuvi. Mým snem bylo si letos pořídit pořádné kozačky. Žádné nízké šlupky, které poslední roky nosím. Měla jsem představu o kozačkách na vysokém podpadku a a by mi seděly na noze (o těch, co jsem si zkoušela včera v Globusu, se to říct fakt nedalo).

Hned se mi věnoval milý (na 100% čtyřprocentní) prodavač :-). Vybrala jsem si jedny... Poprosila, zda by mi přinesl mou velikost. Když jsem si ale všimla ceny, zavolala jsem na něj, že je asi ani nemá nosit. Neslyšel. Donesl. A já si je vyzkoušela! A byly moje. Fakt. Pohodlné, úžasně seděly na noze. Dokonce se daly zapnout i přes moje lítko (a věřím, že i kalhoty do nich strčím). Volala jsem manželovi, zda mi je schválí. Měl obsazeno. Tak jsem si řekla, že jednou si také mohu něco koupit jen pro sebe a mít z toho radost! No ne???

A radost mám. Velikou. Mám je na noze, chodím se na sebe koukat do zrcadla. Mám pocit, že mám hned delší a hubenější nohy :-))). Snad se budou stejně líbit i mému muži. Tomu jsem to už stihla naprášit do telefonu. O ceně jsem chtěla pomlčet, ale když se zeptal... Myslím, že měl radost z toho, že se mnou nemusí jezdit po krámech a vybírat. Včera něco takového poznamenal. A tak jsem mu jeho přání splnila :-).




Holky jsem si pak vzala k sobě, aby mohla Míša jet vyřídit svoje věci. JJ, musíme si pomáhat :-)

Den 217.

Neděle

Hlavně že jsem včera koupila tu kytku!!! Jen co jsme vjeli do Písnice, ptal se mě muž: "A my jim nic nevezeme?" Ne, nevezeme!!! Protože mám sklerózu a nechala jsem kytí na balkóně :-(.




Babička nabízela holkám králíčky domů... Naštěstí holky chápou, že dva myšáci stačí :-). Cestou domů jsme se ještě stavili v Glóbusu. Lednice zela prázdnotou, tak už to bylo třeba.

Den 216.

Sobota

Ráno jsem koupila mámě kytku. Když má tu dietu, tak ať jí máme zítra co dovézt :-).



V plánu byla Svatováclavská pouť na Proseku. Po obědě byly holky nachystané a nemohly se dočkat. Začlo ale pršet a nechtělo přestat, a tak jsme zvolili záložní plán - kino. Přibrali jsme ještě Míšu s Natálkou a šlo se.

Kiki byla v kině poprvé. Když byly reklamy, u všeho hlásila, že to má doma :-D. A když konečně začal film, během minuty spala :-))).

Po kině jsme ještě zašli na něco dobrého a Kája s Kiki pak toužily jít k Natálce. V 6 psala M., že chce Kája domů. Je celá přešlá, pošupajdí spát. Asi na ní bylo těch zážitků nějak moc.

A já jen doufám, že nás zítra budou holky budit později než dnes. Nechce se mi v 6:30 vstávat!!!

Je večer, holky usnuly tatínkovi v náručí u sledování Harryho a já se s krabicí kapesníků "mučím" v ložnici při sledování P.S. Miluji tě. Já ten film miluji... I když knížka byla hezčí.

Den 215.

Pátek

Dnes byla školička náročnější. Převaha chlapečků, do toho pláč... Nějak mě to zmohlo.

Doma jsem zjistila, že se nám rozjíždí ve švu "nová" a dle výrobce "nezničitelná" sedačka a každým dnem by měla končit záruka, takže jsem volala a zjišťovala, co a jak. Tak to vypadá, že nás příští týden navštíví někdo z Resy a asi nám odvezou sedačku... No a když jsem to slyšela, tak jsem se dala do jejího čištění. Prudí mě, že se na mě vykašlal Vašek, který slíbil, že nám vyčistí koberce i sedačku. Hraje si na mrtvého brouka. To nesnáším!!! Tak ať napíše, že nemá čas, ne?! Ne, on raději ani neodpoví. Grrr. No a Jenda, ten se zase stále vymlouvá, že nemá rozpis práce na příští týden... Takže zítra budu drbat druhou sedačku zase sama...

Odpoledne byla gymnastika. Ani tam jsem neměla sílu a nechávala většinu na Darince. Je znát, že je pátek... Vše se táhlo...

Dnes asi brzy zahučím do pelíšku...







A ještě mi přes úschovnu přišly tyto fotečky :-). Tady vidítě, jaké mám úžasné hlídací tety :-). Kikču jsem předala v 15:10 tetě Lucce na hřišti. V 15:15 už spala a za 1,5 hodiny se probudila :-D.

Den 214.

Čtvrtek

Ráno na mě kouká z kalendáře poznámka - ANGLIČTINA a DIETA. Je úplněk a já chtěla dnes omezit jídlo. Ale nějak to neklaplo. Tchýně včera donesla moc dobrý štrůdl :-). Je poledne a skoro celá nohavice je nenávratně pryč. Asi ani hádat nemusíte...

Konečně mi vyšla ta angličtina! To je vlastně asi poprvé, co něco studuji kvůli sobě, kvůli tomu, že to potřebuji a ne proto, že to vyžaduje někdo jiný. Také mě uklidňuje to, že mě nikdo nebude za moje výkony hodnotit a je čistě na mě, zda si z toho něco vezmu nebo ne. Má to něco do sebe!!! :-) A já se fakt snažila. 1,5 hodiny dávala pozor a snad si i něco odnesla. A co mě těší - nejsem na tom nejhůř :-D. Takový zdravý průměr. Jsem moc ráda, že jsem se rozhoupala.





Venku je krásně. Asi strávíme celé odpoledne na hřišti.




Tak jsme nakonec vzaly Natálku a šly na kaštany. Já je srážela ze stromu kusem dřeva, holky sbíraly... Pak jsme daly zmrzku a zakotvily na hřišti. Kéž by to počasí vydrželo!

Den 213.

Středa

MUM, vaření, gymnastika... Nic víc dodávat nemusím :-).

Den 212.

Úterý

Úterky mám uklízecí. Čistím myšákům bydlení, luxuji a vytírám... U toho mi asistuje Kristýnka a práce je hned dvojnásobná :-). Je sladká. Poslouchala jsem ji, jak si hraje s miminkem. Oblíkla ho, vzala na procházku s kočárkem. Měla s sebou i psa na vodítku :-). Pak mu vysvětlila, že jde do práce a že se vrátí, ať se nebojí...

Kristýnka má v podpaží velké mateřské znamínko. Ještě nikdy si ho nevšimla a nikdo ji na něj zatím neupozorňoval. A tak jsem dnes ráno využila její dobré nálady a řekla jí, ať se jde podívat, jaké tam má pěkné znamínko, že je to skoro jako tetování :-). Byla vážně nadšená! Zkoumala, zda ho má i na druhé straně a hned se ptala, zda to má i Kája. Snad z něho holka jednou nebude mít nějaký mindrák. Každopádně "seznámení" proběhlo hladce :-).





Celé odpoledne jsme strávily venku na hřišti. Je krásně. Takových dětí tam dlouho nebylo :-).

Den 211.

Pondělí

Konečně školička!

Ráno jsem cestou ze školky vyzvedla Lucinku Haislovou a společně s Kiki jsme šly do školičky. Máme samé nové dětičky. Z loňska byla jen Nikolka. A ta mi dělá radost :-). Už ji vidím na gymnastice! Ta dnes předváděla cviky, radost pohledět :-).

V poledne rychle uvařit, odpoledne dát Radce Kikču a šupajdit pro Káju a na gymnastiku... Tam jsem vyřešila přesun holčiček, který mě tak trápil! Budou od října chodit k Marcelce a mně tam zůstane jen pár mladších kousků. Můžu pak přibrat stejně staré šikovné holčičky z přípravky (otázkou je, zda tam nějaké takové budou).

Den 210.

Neděle

Je krásné spát a budit se sám od sebe... V klidu se nasnídat, posedět, pokecat... Jít se projít (navštívily jsme místní bleší trh)... Natrhat pár švestek... Prostě nic nemuset...

Škoda, že jsme to musely ve 3 hodiny ukončit a vydat se směr Praha!





A já teď jen doufám, že si to zase někdy zopakujeme :-). Luci, díky! Bylo to moc fajn...

Den 209.

Sobota

Držkov

V pátek večer jsme dorazily do Držkova a začala dámská jízda!

V sobotu dorazila ještě Lucka s Hankou a Tomáš, který měl za úkol hlídat malou Elišku. Holky přivezly s sebou korálky, a tak když jsme se vrátily z výletu na Jizerku, začaly jsme korálkovat. V neděli se naše výrobky nabízely na pouti :-).

Lucka s Hankou a Tomášem odjeli večer domů a my si dál užívaly pohodu a klid na chalupě...

Den 208.

Pátek

Pro klid duše jsem zašla s Kájou k doktorce. Naše je dnes bohužel na školení, a tak jsme šly k pani doktorce Červené. No, když nemusím, tak tam nejdu, ale je před víkendem a já nechtěla riskovat, že bude muset Aleš na pohotovost (kór když nebudu doma)...

Tak jsem jí nechala udělat za Kč 120,-- výtěr z krku. Když nemá horečku, tak jí totiž vůbec nic není. Na poslech je čistá. Ani v krku jí nebolí... Ale pani doktorka říkala, že má krk angínový. Tak jsem začala bojovat za to, aby se to obešlo bez atb (minule je takhle dala Kikče a myslím, že to bylo zbytečné). Test ukázal, že tam nic není, a tak jsem s klidnou duší šla domů. Viróza, jak jsem si myslela!



Já balím. Večer vyrážíme s holkama na dámskou jízdu k Lucce na chatu!!! Jupííí... Můj muž sice tak nadšený není, ale já to vážně potřebuji jako sůl! Kór po týdnu, kdy jsem s dětma doma. A poslední dva dny, to tu stojí za to! Jen co otevřou oči, už jsou v sobě!

Dnes ráno nás obě pobavila Kiki. Kája si ke mně přišla lehnout a Kiki, když to viděla, tak pronesla: "Tájo! Jdi pyč! Jedna, dva... " :-D No vybuchly jsme obě smíchy a Kiki se k nám přidala taky :-))). Jako bych slyšela sebe...

Den 207.

Čtvrtek

Nějak se v tom všem plácám...

Dnes mi leží na srdíčku gymnastika. Měla bych vzít "síto" a nechat jen ty šikovné holčičky v družstvu... Loni jich bylo 18, teď jich je 9 a z těch jsou k něčemu jen 4 :-(. Co s tím zbytkem? Standovo družstvo, kde jsou děti, které chodí cvičit, ale na závody nejezdí, už přetejká... To pak nemá ani žádnou úroveň a děti se nic nenaučí.

Přípravka je plná dětí, každý den chodí další a další... Ale těch nadaných je vážně málo. Každá maminka touží mít šikovné dítě. Každá si říká, že gymnastika je základ pro všechny sporty... A také se jim líbí, že je přípravka jen 2x týdně... Za rok, až bude 3x týdně, už nebudou mít zájem! Ale tím brzdí místo pro ty, které to chtějí brát vážně, které chtějí jezdit na závody a chtějí se tomu naplno věnovat.

Pak přijde maminka s dcerou, které je 7 let a že chce začít chodit cvičit... Nějak jí nemůžeme vysvětlit, že pokud už za sebou nemá nějakou průpravu, tak to prostě nejde. Je stará. Na první závody může jít ročník 2005, starší má prostě smůlu. To musej být pak tak moc šikovné, aby dohnaly ty, co už cvičí na vysoké kladině... Ale to nikomu nedochází :-(.

Ach jo...

Do toho mi přišlo z magistrátu Potvrzení o odhlášení Megan z evidence chovatelů psů. Rozbrečelo mě to. Meganka mi tu stále chybí...

Došlo mi, že psi můžu milovat stále, ale bohužel teď nemám podmínky na to, abych si nějakého dalšího pořizovala. Když zrovna děti nemarodí, vůbec nejsem doma. Od února půjdu do práce a to nebude čas už vůbec na nic. Kája ještě není tak velká, aby mohla sama chodit venčit a už vůbec ne velkého psa, kterého by si představoval náš tatínek...

Občas koukám z okna a pozoruji moje známé pejskaře. Plno lidí ani neví, že Meganku nemáme...

A zase má přes 38 :-(, jen když jí to klesne, tak jí nic není a chce jít ven...


Moje princezna, poklad můj beze dna...

Den 206.

Středa








Ne, nezbláznila jsem se. Nepořídili jsme holkám morčátka. Jen je babička přivezla pro druhou babičku na krám... A tak je dnes večer u nás veselo...

Jinak jsem se ráno radovala, jak se z toho Kiki rychle dostala a hádejte, co bylo na gymnastice?!!! Ano, v půl šesté ke mně, do té doby naprosto spolupracující Kája, přišla a řekla, že jí bolí hlava... No, hřála pěkně... Tak jsme jely domů. :-(

Zítra jsem měla mít první hodinu angličtiny... Tak nic no... A v pátek do školičky zase nejdu :-(.

PS: Aleš dnes zase přestal kouřit. Pomalu jsem ho začala prosit, ať zase začne. Říkal, že bych spíš měla začít já, že jsem krapet nervózní... Kdo by nebyl! Vždyť se mi tu ty děti střídaj ve virózkách a já sedím doma na zadku, místo abych něco pořádného dělala...