Den 59.

Úterý

Kristýnka
Noc nestála za nic. Kristýnka měla bez přestávky horečku :-(. Tuším, že jí to neklesalo pod 39... Celou dobu potřebovala ležet na mé ruce, a tak jsem měla non-stop topítko u sebe. Ráno se jí ulevilo. Naměřila jsem 37,5 a objednala se rovnou k pani doktorce.

CRP má něco mezi... To jako že na atb to ještě není, ale je vidět, že se tam něco děje. Trochu zarudlý krček a rýmu má. Tak dostala Pamycon a když nebude za 2 dny bez horeček, tak přijdeme znovu na kontrolu a to i s močí...

Dopoledne řádila jak střelená, nebyla jsem schopná ji udržet v klidu. Pak na ni znovu padla horečka a rázem se z ní stala tulivka největší... Když přišla teta Míša, nemohla jsem ani vařit oběd, a tak jsem byla vděčná, že se do toho Míša bez řečí pustila sama... Kikča mi zatím odpadla v náručí, a tak jsme se i v klidu najedly a pokecaly...

Karolínka
Kája dnes zase nešla do školky. Ale mockrát jsem si v duchu řekla, co bych za to dala, aby tam byla. Ona prostě potřebuje kolektiv dětí. V půl dvanácté zjistila, že za barákem venčí Monika Sindy. A už to začalo: "Mamí, prosím...!!! Mamí, já chci jít ven... Mamí, jen na chvíli... Já půjdu sama!" A tak jsem jí dala podmínku, že Monika pro ni přijde před barák a že pak budou za barákem, abych na ně viděla. A že si to musí vše domluvit sama! A to jsem koukala, jak z ní byla rázem samostatná velká holka! Houkla na Moniku, dohodla se s ní, že na ni počká před barákem... Rychle se oblékla a už letěla ze schodů dolů. Ještě mi řekla, že už můžu zavřít dveře, že ona se NEBOJÍ. A tak jsem je zavřela a uvědomila si, jak už je to velká holka a že mnou do ní vložená důvěra se snad vyplatí...

Takže Kája byla dnes poprvé čtvrt hodiny sama venku :-). Když přišla Míša, vzala jsem Meganku a šla si pro ni. Škemrala, že chce ještě 4 minuty (chudák nemá ještě pojem o čase :-)), a tak jsem jí ty 4 minuty věnovala :-).

Kája a Monika, jak si hrajou za barákem. Obě to jsou takové hubendíry. Kdo by řekl, že Monice je 10 let :-).



Odpoledne jsem poprosila Radku, zda by si Káju nevzala ven. K. totiž hodinu spekulovala, jak to udělat, aby mohla jít na hřiště :-)...

Meganka
Naše skoro 10 let staré, hodně velké a žravé štěstí :-). Tohle 50kg vážící telátko jsem si vzala v jejích 7 měsících z pražského útulku v Měcholupech. Bylo mi 20, když jsem se osamostatnila, přestěhovala se s přítelem (teď už expřítelem) zpátky do Počernic a zatoužila po zvířátku. Když zvířátko, tak proč né rovnou telátko, že :-). Bylo to osamostatnění se se vším všudy. Škola, práce, domácnost, pes... No, přítel to nevydržel dlouho. A tak jsem si pro svou psí smečku (k Megance přibyl ještě Hakym, kterého teď mají naši) musela najít nového tatínka... :-) A našla. Toho našeho současného. Jednou mi přiznal, že mě s klukama často pozorovali z hospody, jak venčím. A on pronesl, že ta slečná má hezkého psa... Žádný: "To je kočka! Ale ona má hezkého psa!!!" :-))) A když mi tenkrát krachl můj první vážný vztah, šla jsem ho zapít právě do té hospody, ze které mě kluci často pozorovali... A jelikož jeden z nich byl můj spolužák ze základky a Aleš kdysi bydlel u nás ve vchodě, slovo dalo slovo a v půl jedné v noci jsem měla pánský doprovod při venčení malého a velkého :-))). No a za nějakou dobu jsem si všimla, že Meganka Aleše miluje... A tak nějak se stalo, že jsem se do něj zamilovala i já :-D.

A tahle naše Meganka najednou zestárla... Je z ní ta pravá psí dáma :-). Už nikam nepospíchá. Naopak zůstává poslední dobou pár kroků za mnou :-(. Ale co bych chtěla... Průměrný věk u dog je 7 let. Doma o ní skoro nevím. Má svůj gauč, kam vždy s námahou složí to její velké tělo. Už nás ani nechodí vítat, vždy jen slyším, jak vrtí ocasem. Co jí ale zaručeně vždy ve vteřině zvedne z postele, je cinknutí o její psí misku nebo zašustění pytlíkem s piškoty. Co ona by pro to žrádlo neudělala!!!

Tak třeba dnes Kikča zatoužila Meganku krmit. Piškotků moc nebylo, ale přesto se s ní hezky spravedlivě dělila - jednou Megan, jednou Kiki :-). A Megan si kvůli té trošce dokonce lehla! A to už je co říct (tím myslím složit to její bolavé tělo na zem)...



Jsem ráda, že jsem si ji tenkrát vzala... A díky ní jsem vlastně sbalila i Aleše :-). A jak mě k ránu hřeje v nohách!!! :-D

PS: A radost mi dnes udělaly úžasné Crocbandy, které mi z Německa dovezla Lucka!!! Luci díky! Jsou mi na milimentr přesně...