Den 50.

Neděle

Víla je smutná. Poslední dobou řeší zdraví... Zdraví myšáků, zdraví Megušky, zdraví svého muže... Kašlíčky a rýmičky malých princezen jsou již naprostou banalitou...

Ráno mi přinesla Kristýnka Tchilliho do postele. Schoulil se mi v dlani a lízal mi prsty. Tím dává vždy najevo lásku... Je tak křehoučký :-(.

Ráno venčila Meganku babí. Tak hned hlásila, že Meganka čůrala i kakala a že toho bylo hodně. Jak pak by ne, když dva dny nic (měla dietu a černé uhlí k tomu). Jenže v poledne už byl bobek hůř sebratelný a když jsem byla s holkama na plese, tak volal Aleš, že M. pos... celý byt, ať jdu domu a vezmu jí ven, že on uklízí... :-(. Tak jsem nechala holky tetám a jela se skleslou náladou venčit. Já už fakt nevím, co je špatně :-(. Asi všechno.

Můj muž. V pátek si byl zažádat o invalidní důchod. Dělá si z toho srandu, ale asi ho to žere. Bylo lepší dělat, že mu nic není a nechodit k doktorům. Teď to má černé na bílém... Vím, nemá to lehké. Měsíc nekouří, držel přísnou dietu na játra (tu si teď trošku upravil, když byly výsledky ok), nejí prášky na bolest... Obdivuji ho, že to tak zvládá. JENŽE. On je vám chvíli hrozně fajn. Má super náladu, dělá si srandu, má mě hrozně rád... Pak ho ale umí vytočit úplná kravina a on reaguje tak, že to moje hlava nebere! :-( A na mě toho je teď taky tolik, že tyto jeho výkyvy nálad nezvládám.





Dobíjej mě teď alespoň ty moje dvě princezny. Vzala jsem je dnes na karneval. Tentokrát to nebyla MUMová akce, takže jsem si to mohla užívat jako máma :-). Holky jsou pro mě všechno. Někdy na ně koukám a nevěřím, že tohle vzešlo z nás dvou. Přijdou mi jako víly... Moje štěstí, moje zlatíčka...