Den 114.

Pondělí

Ráno:
Slyším, jak Kája kašle, sama mám knedlík v krku a každé polknutí je pro mne utrpení. Beru mobil a posílám omluvnou sms do školky, že bude K. doma. V 8 hodin zvoní telefon a budí mě M8. Netušila, že ještě spím (s pětiminutovými budíčky od holčiček jsem se vážně snažila spát). Vstávám a jdu do koupelny omrknout krk... Nic nevidím, mám zalepené oči :-D.

Dopoledne:
Holky škemrají, že chtějí jít se mnou pro rohlíky a vyvenčit Megan. Dobrá, ať jdou. Jen než se oblečou, tečou mi nervy. Že já jim to dovolila!!! Kája zjistila, že jí jsou malé gumáky. Problém! Touží jet koupit nové teď hned a nejlépe do Globusu. Ne! Kristýnce jsou také malé, ale dostává ty velké po Káje, tak je klid (jen vypadá jako kocour v botách).

Beru psa, odpadky, tašku a dvě děti. Kiki hučí, že chce ruku. Má strach z aut a když ji nedržím za ruku, utíká na trávu... Dobrá tedy. Megan půjde bez vodítka a já nesu odpadky a Kikče dodávám pocit bezpečí. Ještě že nakupování proběhlo v klidu (jsem vděčná, že mám děti, které si nic nevyřvávají). Cestou z Penny jsme ještě zašly do lékárny pro pastilky od Vincentky. Před lékárnou jsem uvázala našeho koně a stoupla si do fronty. Jenže vedle koně zaparkovalo auto a rázem neměli lidé kudy chodit a já jim nechtěla způsobit šoky (a psovi také), takže jsem ještě šla přemístit Megušu a řekla Káje, ať stojí ve frontě. To víte, že než jsem se vrátila, byli před námi další tři lidi...

Doma nás vítal usměvavý tatínek (také bych se usmívala, kdybych ráno nemusela, to co musím) a ptal se, co u paní doktorky. Jsem ho poopravila, že k doktorce se nešlo a že ty děti asi brzy přiškrtím (ve výtahu se totiž strkaly a tahaly o mentosky, které měly napůl, jen Kája určovala, kdy si kdo vezme)... Vycítil mou náladu, a tak se raději rychle sbalil a pelášil do práce, aby to taky neschytal :-D.

Sedím u PC, posílám fotky do Fotolabu a v tom za mnou letí nadšená Kája: "Mami, Kiki umí říct K!!!" Já: "Jo?" Kiki přijde a s úsměvem mi říká: "Kaká!" Já: "Kdo kaká?". Kiki: "Tája kaká!" :-DDD Takže K umí, kaká taky, ale Kája a Kiki je protě Tája a Tyty.

Mám doma kolovrátek. Mele a mele stále to samé dokola... K: "Mami, já bych chtěla jít ven, mami, prosím... Alespoň za barák." Já: "Ne." K: "Prosím, mami, na koloběžku (včera u babičky objevila svůj dárek k svátku, tak už ho má doma a nemůže se ho nabažit)... Mami, jen na chvíli. Mami... A proč se nemůžeme jít projít??? Jen na chvilku! Jenom se projdeme a hned půjdeme zase domů..." Ufff A to to uslyším ještě 100x do večera...

Uběhlo 5 minut, Kája za mnou přijela na koloběžce a spustila: "Maminko, buď tak hodná, já se chci jít projít!" To nevadí, že jí stále říkám, že sotva mluví, že už venku byla a půjde zase v poledne, až půjdeme s Megan... Pomoc!!!

Tak se teď alespoň na chvíli zabavila s myšáky. Vymýšlí jim nová jména. Prý nemohl by se Basík jmenovat Úchyláček??? Nebo Ferda a Ferda? :-)))

Poledne:
Vyvenčily jsme Megan, odnesly M8 věci, které tu už dlouho čekaly na vrácení a zdlábly segedýn od babičky. Teď jen usnout a budu spokojená :-).

Náš balkón zdobí všechny možné podobně oškubané kytičky... Tyty má na ně nějaký radar či co...


Odpoledne:
Spaly jsme všechny tři. Bude 17 hodin a holky stále spí. Asi je půjdu probudit. To zas bude večer :-D. A to jsem tak moc chtěla, aby spaly... Já si zatím dávám relax, piji Coldrex a cucám vincentky. :-(

Večer:
Večer jistě bude dlouhý. Já mám v MUMu poslední schůzi před koncem školního roku. Asi bych tam měla jít... Vezmu si s sebou čajíček a bude dobře! A tatínek si tu bude užívat společnosti jeho holčiček. Pochybuji, že půjdou v 8 hodin spát...