Den 112.

Sobota

Dnes jsme vyrazili směr Kutná Hora. U zříceniny hradu Sion byl letos opět Pohádkový les. Náš děda má hned vedle své koníky, a tak se holky nemohly dočkat. Vzali jsme s sebou i Vendy, což jsem ocenila zejména já :-)...






Na trasu jsem vyrazila já s Vendy a holkama a dědy známá Katka se Štěpánkem. Poučeny z minula, jsme si nabalily pití a vzaly nosítko :-). Návštěvnost vždy veliká (až 4 tisíce lidí) a trasa daleká... Káju vyděsil hejkal a to pořádně :-). K čertům na váhu také nechtěla jít. Asi si není jistá tím, že nezlobí...



Motivací, aby došly děti do cíle, byly slíbené atrakce a nějaká ta dobrůtka... Taťkovi jsme koupily perníkové srdce z lásky a holky zatoužily po balónku. A korunky lítaly, jen to hvízdalo :-). Díky vedru jsme se na louce plné lákadel moc nezdržovali a mastili zpět k dědovi.



Tam na nás čekaly tyhle krásné kobylky - Myra a Oukye. Kristýnka také celou dobu nemluvila o ničem jiném než o "Mije" a "Oči" :-). Tentokrát byly osedlané obě, a tak mohly děvčata jezdit najednou. Dokonce si samy vzaly z domova helmy, aby mohly jezdit...



A když uspokojily své jezdecké touhy, šly se vyřádit na houpačkách, které jim děda sám vyrobil. Šikula!



A já si nafotila své milované kopretiny...