Tak veselý den to byl... Až do chvíle, kdy zavolala babička Vierka zprávu, že se Evičce (sestřenici od Aleše) narodil ten, každým dnem očekávaný, chlapeček... Už z hlasu jsem cítila, že je něco v nepořádku :-(. Má obnaženou páteř (snad i míchu) a doktoři přemýšlí, co s tím dál... Je mi tak moc smutno z toho. Člověk se jen pozastavuje nad tím, proč se na to nemohlo přijít dřív? Člověk se těší na zdravé miminko, a pak se dozví, že v nejlepším případě nebude nikdy hýbat nožičkama... :-(
Osobně se s E. neznám. Vídáme se jen se strejdou, ale i tak mě to dost vzalo. Posílám sílu a myslím na ně...
Kája má dnes ve školce besídku, tak snad přijdu na jiné myšlenky.
A volali mi z AAA, příští týden bych měla mít schůzku ohledně nové pozice... Jdu smolit životopis.
Gabro je mi z toho také moc smutno, od té doby co jsem se také stala maminkou se mě tyhle věci hodně dotýkají. Otázka je co by se dělo, kdyby na to doktoři přišli v půlce těhotenství, možná by to bylo ještě horší... Zase na druhou stranu čtu hodně blogů, kde to rodiče s postiženými dětmi mají také moc těžké a i přes to dokáží žít hezký a naplněný život a kolikrát se prognózy lékařů nenaplní. Posílám sestřenici hodně sil a pozitivní energie.
OdpovědětVymazatHeloovečko, díky moc... Snad to zvládnou. Mimísek i rodina...
OdpovědětVymazatRozštěp...no těbůh..nezbývá než jim přát mnoho síly, budou jí potřebovat..na přijetí takové situace i na péči o chlapečka..
OdpovědětVymazat