Den 290.

Čtvrtek

Proč musí být moje starší dítě od rána tak vzdorovité? Proč mě každý den zkouší? Trénuje mou trpělivost? Stejně ví, že jí to k ničemu není, že mě vždy zaručeně naštve a žádnou výhodu jí to nepřinese. Proč se nechce nechat učesat tak, aby jí to slušelo? Proč trvá na tom, že si ty sponky nandá sama a že jí na to nesmím sahat? Proč mám každé ráno chuť vzít nůžky a tu ofinu jí ostříhat???!!! A proč to vážně neudělám??? A proč má na všechno tolik času??? TLESKÁM,TLESKÁM,TLESKÁM...

Vystrčím ráno nos z baráku a TLESKÁM! Led, kam se podívám. Škrábat auto, bylo úža a fajn :-). Vezu holky do školky a cestou se stavím v masně. Aleš má dnes narozeniny, tak kupuji kotlety, abych mu večer mohla uvařit mňamku, co má rád. Rozdrobila jsem i půlku rohlíku kosákům a sýkorkám za to, že jsem jim zaparkovala na jejich místě. Všude byla jedna ptačí nožička vedle druhé :-). Asi věděli, že jim dám do zobáčku... Jen jsem měla strach, abych nějakého při odjezdu nepřejela. Ani lítat jim v tomto mrazu nešlo.

Dojela jsem domů (za to bych si možná také měla zatleskat :-)), došla s košem, polibkem probudila manžela a během 5ti minut jsem oblékla Kristýnku a nasnídala se, abych mohla běžet na angličtinu do MUMu.

Po angličtině jsem se rozhodla, že dnes NIC NEDĚLÁM! Až teda na tu večeři a také žehlit bych měla... No, vlastně už jsem to porušila, neboť jsem i Radce fotky stáhla na flešku :-))). Tak jinak - budu dělat jen to, co budu chtít :-))). Ne to, co musím. To prostě musí počkat! A za to si TLESKÁM!

Sedačku nám včera nedovezli, ale nevadí. Je tu víc místa a to mi vyhovuje. PPL také parfémy nedoručilo, ale dnes už jim to snad vyjde. Káju mi ze školky doveze Natálky tatínek a já se můžu jít zachumlat do postýlky s čajem a knížkou...

A budu doufat, že tu za tu dobu Kikinka nenapáchá velké škody! Ona je tak úžasně samostatná, že jsem jí za to nehorázně vděčná :-). A ještě si u toho krásně sama se sebou povídá, zazpívá si... Teď zrovna maluje, a pak si prý půjde stavit z lega domček :-).



Tak vám nevím, kdo má dnes ty narozeniny... :-) Aleš přišel brzy z práce, nechal mě vyspat a ještě si sám uvařil tu jeho oblíbenou večeři... No není to nádhera??? JE! TLESKÁM...