Den 325.

Čtvrtek

Dnes jsem odeslala podepsanou dohodu do AAA. Původně jsem jim chtěla napsat mail. Ale pak jsem si řekla, že mi to za to rozčilování nestojí. I kdyby byla dohoda bez uvedení důvodu, na úřadě mi to v ničem nepomůže. A trapní jsou oni už tak dost. Takže tímto jsem za mým prvním zaměstnavatelem udělala tlustou čáru a budu čekat už jen zápočtový list.

Ráno jsem byla na angličtině. Už jen 3x a konec. Jsem ráda, že jsem si ji mohla takto zopakovat. U té příležitosti jsem vyfotila fazolky. Dvě už pěkně klíčí.


Ještě jsem měla na dnešek strašné sny. Živé, vše jsem si pamatovala a probudily mě slzy, které mi tekly po obličeji. Ufff.

A odpoledne jsem se dala do debordelizace pokojíčku. To to lítalo :-).

Večer přišel tatínek. Byl dnes u doktorky ohledně Bechtěreva. Říkal, že na 13. hodinu bylo pozvaných zase 15 lidí a že si to tam pořádně odseděl. Tentokrát se nenechal odbýt. A najednou tu je šance, že by mohla bioléčba vyjít (přestávají mu totiž fungovat kyčle). Prý se tentokrát zaměří na spodní část páteře (ta ještě není bambusová) a kyčle. Bude potřebovat ale nové snímky a krev. Takže doufáme, že to k něčemu bude.

Pak taky každý večer trénujeme s Kájou prostorovou představivost se zvířátky a držení tužky (aby si uvolnila ruku). Já už vím, že Kája je celá tatínek. Nejen, že oba mají tu zvláštní schopnost být šikovní na obě ruce, mají vyhraněné levé oko a nikdo jim nesmí kecat do toho, co si vezmou na sebe... Já se dnes snažila Alešovi vysvětlit, že jestli chce s Kájou trénovat správnou výslovnost, musí to u toho i správně vyslovovat. A jeho reakce? Jako kdybych viděla a slyšela Káju!!! Ne, já to tak dělat nebudu, já to budu dělat po svém!!! Hmmm... Takže jsem tu pak na Káju ječela já, že tu tužku odmítá držet tak, jak má, ale drží si ji po svém. To pak nemá smysl cokoliv trénovat :-(. Už se těším na školu...