Den 318.

Čtvrtek

Ráno opět angličtina. Vyprávěla jsem historku s korunou :-D.

Doma si Kiki nasadila korunu (když máme ty Tři krále) a namalovala mi obrázek.


Tak to jsem já. V celé své kráse. I ty dlouhé vlasy!!! Jen mi pak domalovala ty puntíčky na tělíčko... Tak nevím, zda nemám neštovice :-).


Když jsme jely ze školky, kňučela Kája snad kvůli všemu. Při představě, že budeme odpoledne doma a bude to k nepřežití, vymyslela jsem, že půjdeme vyzkoušet ty brusle od Ježíška!

A tak jsme doma pobalily rukavice, foťák a brusle a jelo se k lesu... Nikdo tam nebyl, led pevný, plocha připravená na první zkušební jízdu. Kája od začátku zdůrazňovala, že ji nemám držet, že ona pojede SAMA!!! Kiki si pro jistotu brusle ani nenechala nandat (má ty kačenky) a opakovala, že se BOJÍ. Kája jí totiž stále opakovala, že jdeme na rybník, ale že se nemá bát, že rybičky jsou pod ledem... Asi si to, chudák holka, neuměla představit :-D.

Takže Káje jsem obula brusle, donesla ji na ledovou plochu a pustila (nesměla jsem ji držet!!!). Ta udělala čtyři kroky tam, čtyři kroky zpátky a zahlásila, že končí. Že se jí to nelíbí a že už nikdy bruslit nepůjde. Snažila jsem se ji přesvědčit, že ji budu držet, že když umí na kolečkových bruslích, naučí se i na těchto... NE! Vyškrábala se ven, dolezla na lavičku a sama si je zula s tím, že se bude klouzat na botách.

To také moc dlouho netrvalo. Dělala všechny možné pózy, až se natáhla a natloukla si koleno. Takže pláč a konec i s klouzáním. Že prý chce okamžitě domů. Že jí je zima a že jí to nebaví... Tak jsem si v klidu nafotila spokojenou Kikču (ať Kájinka ví, že se svět netočí kolem jejích přání, ale že jsme tam i my, které to tam baví...). Doma jsme byly za půl hodiny od chvíle, co jsme vyrazily :-D. Příště si to rovnou rozmyslím a na nějaké kupování bruslí se vyprdnu. Asi je vrátíme Ježíškovi!!!








A tak jsem po vydařeném bruslení vzala krabici s cukrovím a šla se uklidnit do MUMu. Jo, děti jsem vzala taky. Po kafíčku jsem nafotila EU hlídání a anglickou konverzaci a odskočila si domů uvařit večeři. To ticho!!! Holky spokojené v herně. Paráda.

Domů jsme si přivedly Radku Bradku s Eliškou a daly jim zase najíst :-D. To víte, jak jinak můžu Radce vrátit to pravidelné hlídání Kikči, než v naturáliích :-))). Moc dobře si pamatuji, když jsem byla krátce těhu, co pro mě bylo, když mi někdo uvařil...

A večer jsme společně s Alešem a Radkou dávali dohromady příklady z matematiky. Odchytla mě dnes sousedka, že jejich vnuk (páťák) má za úkol vyřešit matematické příklady z nějaké soutěže a že si nad tím už asi 12 dospělých láme hlavu a každému vyšlo něco úplně jiného :-). My to vypočítali jako ten její páťák. Tak snad to bude dobře!